Pobaltí 2002: 4. den - Riga (Lotyšsko), Vörts Järv (Estonsko)

Cestou k autobusu jsme minuli velmi zajímavý cihlový kostel sv. Jana (Jaňa báznica). Okénko po dvou zazděných mniších jsme v jeho zdech nenašli. Našli jsme také dům Mencendorfa nams, kde se lidem ukazuje, jak žili bohatí lidé před 300 lety. Kdo má zájem, může si dům pronajmout a pořádat v něm mejdan. No a úplně nakonec jsme ještě očko hodili na Melngalvju nams, což byl Dům rižských kupců Velké gildy. Jenom očko, protože se opravoval. V této části ještě stále mnoho starých domů čekalo v řadě na svůj čas procitnutí.

Naše putování jsme zakončili návštěvou tržiště na kraji historické čtvrti. Bohužel rybí pastva pro oči již byla sklizena. Na trhu však bylo možno koupit cokoli. Prohlíželi jsme si za skly další místní specialistu, šedý hrách. Měly ho ve více kombinacích, ale odvahu koupit jej a ochutnat jsme neměli. Bůhví co by se s námi večer dělo. V umělohmotných lahvích se tu nabízela spousta druhů lotyšského piva. Bohužel nebylo jej kde vychladit. Radši jsme zapadli do místního bistra s cílem ochutnat pověstný Rižský černý balsám (panák za 0,60 latu, tj. 33 K). Je to kořalka obsahující kdeco, mj. zázvor, dubovou i pomerančovou kůru, koňak. Připomínala trochu fernet. Byla hořká. Pak jsme si ještě koupili cosi stříbrného, co jsme viděli za sklem a vypadalo to jak nějaký kovový nerost. Jmenovalo se to Kafija. A ejhle, to byla chalva! Talířek stál 0,50 latu. (A ještě pro úplnost, solanka stála v tržnici 0,55 latu, tj. zhruba 30 korun.) Součet, což zní velmi hezky, se jmenuje "kopa". Byl nejvyšší čas vypadnout.

Bohužel jsme museli vynechat návštěvu NP GAUJA. Scházel nám čas. Zamířili jsme rovnou do Estonska, směr Tartu. Čili museli jsme překonat další hranice a další úplatné celníky. A ještě najít dobrý flek pro bus. A bylo to daleko. Proto jsme se nakonec místo noční návštěvy Tartu rozhodli zaparkovat u blíže dosažitelného vnitrozemského jezera Vörts Järv. Jenže kam zamířit? Obecným problémem v Pobaltí jsou mělké vody a tudíž břehy velmi často zarostlé rákosím. Přemýšleli jsme a koukali z okna na kraj, který počal chudnout a vzdálenosti mezi usedlostmi se počaly zvětšovat. Člověka maně napadalo, jak tady musí být v zimě? Je alkohol vysvobozením z dlouhých zimních časů? První pokus najít břeh se nepodařil, skončili jsme zaparkovaní téměř na dvorku jakési rybářské usedlosti. Při dalším pokusu jsme měli ovšem kliku. K té nám pomohla i příroda. Byly jsme tak vysoko na severu, že nás ten večer poprvé zasáhla bílá noc. V půlnoci by se dál hrát na návsích fotbal. Dalo by se jet i na kole. Našli jsme parkovací plochu mezi borovicemi pár metrů od břehu. Vlítli jsme do spacáků a začali bojovat s komáry.