Dolomity 2003: 3. den - via ferrata Rio Secco / Salurn / Lagorai

A pak už jsme jenom řešili, co s načatým večerem? Sednout si do restaurace byl zbytečný úkon. V Itálii se prostě v mezičasech nevaří. Hrozná země. Jitka nám nechtěla udělat taxikářku a tak jsme jenom doufali, že druhá skupina sleze brzo a všichni společně odjedeme včas naproti druhé skupině. To se nakonec podařilo. Dali jsme ahoj Alešovi a Jitce, kteří pokračovali do Chorvatska, a jeli naproti VHTistům. Na určeném místě v Mezzocoronu nebyli a tak jsme zasedli na vínko a kafíčko naproti parkovacímu místu. Pak přišli. Bez vad. Jirka H. se neupekl, jak si mnozí mysleli. A tak jsme všichni v pohodě vyrazili směr domov.

Ještě bylo před námi jedno intermezzo. V restauraci u městečka Sterzing/Vipitento. Bohužel obsluha nefungovala 100 % a mnozí si museli i přes dlouhé čekání nechat pizzu zabalit do krabice a dojídat ji za jízdy. A to bylo asi skutečně vše. V 5:00, na knop jsme ve Strašnicích. A mohlo začít domácí léčení ran.