Massif Central 2003 / 3. den: Výjezd na Puy de Dóme

Myslím, že jsme ho nakonec dosáhli asi v 7:15 - 7:20. Mezitím kolem nás projelo jediné auto s turisty, kteří vstávali brzo jako my. Cvoci! Když jsme dorazili na rozlehlé plató na vrcholu sopky s mnoha parkovišti, zbývalo nám ještě závěrečných 100 výškových metrů ostrého výstupu k vysílači, který byl stále nad námi. Otrava. V tu chvíli se zatáhlo a byla kosa. Fuj, to byla zima. Když jsme dojeli k zašpérovaným vratům vysílače (1547 m), se mraky začaly roztahovat. Kolem římských vykopávek Neptunova chrámu jsme došli na severní vyhlídky, abychom viděli prostor našeho odpoledního výletu. V ranním oparu vypadaly sopky zamyšleně. Vyfotil jsme Hanku R. a Jirku H., kteří se choulil zimou a sám se poplacával. Čas utíkal a bylo nutno přemýšlet o cestě dolů, když jsme nemohli použít silnici. Zatímco jsme sjižděli na parking, naše poslední skupinka se šplhala k vyhlídce a turisté z osobního vozu začali zaplavovat vrchol.

Padl návrh sjet jižními serpentinami po stezce po pěší hned z vrcholu. Ivo volil naopak sjezd po silnici k polovině této stezky. Další skupinka volila sešup severní krkolomným padákem pro pěší. Stačilo snést kola asi zhruba 100 až 200 metrů výškových a byli jsme na planině mezi sopkami. Občas se nám do cesty postavilo lávové pole, ale jinak jsme stále jeli a vlastně poznali sjízdnost cesty na odpolední část cyklistického programu. Byl to bikerský zážitek. Cesta většinou klesala v ostrých zákrutách hustého křoví, stezka byla mazlavá ranní rosou. To byla paráda! Bez problémů a velmi spokojeni s terénem jsme se dostali do sedla Col  de Ceyssat (1078 m). Následoval sešup silnicí na začátku parkovišť k mýtu ve výši 872 metrů (mýto je ve výši 922 m). Přijeli jsme akorát k snídani. Ostatní spokojení vstávali a chystali se k jídlu. My byli také spokojení. Měli jsme za dobrodružných okolností sopku Puy de Dóme za sebou!