Šlapárna jako za stara 2004: 1. den - Železný Brod-Komárov
Spěšný vlak supěl krajinou a stále více se nořil toho sobotního rána (24. října l.p. 2004) do mlžnaté šedi. Hnusná inverze byla stále větší jistotou. Však také na ošklivém nádraží v Železném Brodě nikdo nikam nespěchal. Roztekli jsme se kolem tří stolků v poloprázdné nádražní hospodě a vzápětí se zdvihli. Důvod spočíval v tom, že někteří chtěli teplou ranní polévku. Tu nádražní hospoda nevařila. Pak ale zvítězil rozum, protože táhnout se kvůli polévce do centra byla zbytečnost. A tak jsme se podruhé v krátké době opět roztekli kolem několika stolků v nádražní hospůdce, kam stejně nikdo nemířil. A přišel první šok. Honza M. nechal ve vlaku svůj mobil. Tak aspoň dostal od nás panáka. A několik pokusů potěšit ženu ranní novinkou. Teplá polévka byla. Ale až ve Spálově. Bylo však nutno překonat první čtyři kilometry. Cesta to nebyla nijak příjemná. Bohužel nikdo ze stavitelů trati neměl nápad nebo možnosti. Červená turistická běží po asfaltce, po které bohužel jezdí poměrně hodně aut. Samozřejmě že některé lenochy napadlo v hospůdce ve Spálově počkat, než ostatní udělají okruh přes Bozkovskou jeskyni a lenochy vyzvednou. Šéfka akce Hanka R. musela propočítávat, zda-li si návrat do Spálova můžeme časově dovolit. Průběh výletu vypadal, že již po jeho zahájení máme časový propad. A to jsme ještě nikam nedošli. Toto riziko nakonec vedlo k tomu, že kytaristé si vrazili nástroje na záda a k jeskyním šlapali zatížení. Co kdybychom museli odpoledne rovnou na Semily! |
