  Trasa:
Dobrá - žlutá - rozc. pod vrchem Stožec - modrá - České Žleby - žlutá+červená - Mlaka - Dolní
Cazov - Strážný - zelená - Žďárské jezírko - Knížecí Pláně
- bývalý hřbitov a kostel - žlutá - Borová Lada 34 km (oběd)
- silnice - Horní Vltavice - zelená - Zátoň - modrá - Lenora - modrá
- rozcestí - zelená - rozcestí za Soumarským Mostem - silnice - odbočka
- Dobrá 60 km |
- Poslední den - neděle - začala úplně stejně.
Akorát že se mnohým vstávalo podstatně lépe než v sobotu.
- Odjezd probíhal opět za svitu slunce a tak si
mnozí vzali odvážně krátké nohavice.
- První problém, který se řešil, byl: Kudy do Českých
Žlebů, abychom nemuseli zdolávat krpál po silnici. Kopec před námi
stejně byl. Kdo nás opět nedoprovázel, byli Jarda s Radkou, kteří
si lebedili na loži.
- Nejtěžší výjezd kolem Žlebského vrchu jsme
zdolali již za příjemného slunce svitu. Vypadalo to, že ten den
nebude mít chybu. Kdekdo se potil.
- Následující sjezd do Mlaky a Dolního Cazova byl
příjemný se spoustou výhledů na česko-německé pohraničí. Při
dojezdu do Strážného se ale začalo mračit a vzduch ochladl.
Podstatné na tomto místě byly však jiné dvě věci. Že se Jitčino
kolo spravilo i za pomoci drahých kosmetických prostředků a že
pár z nás si dalo uzeného úhoře.
- Táhlý, ale nijak hrozný výstup na nejvyšší
bod celovíkendového snažení - Knížecí Pláně přes 1000 metrů
- skončil na hřbitově. Teda bývalém.
- V Borové Ladě nás nečekal na oběd Jarda s
Radkou, neb někde okolo strážného zakufrovali. Horší bylo, že
jediná fungující hospoda byla plná. Takže do Horní Vltavice.
Než jsme se stačili řádně rozmyslet, vylezlo z restaurace 20 přestárlých
německých motorkářů a vše bylo vyřešeno.
- Většina z nás si dala špičatý kopec šlehačky,
pod kterým byly ukryty čtyři borůvkové knedlíky.
- Když jsme vylezli z hospody, bylo docela pozdě
odpoledne. 15:00. Jasné bylo, že na moc velké okruhy to již není.
Také se ukázalo, že do Horní Vltavice to není žádných ubohých
5 kiláčků, ale dvanáct! Tak jsme si my chlapi dali sprintík v háku
a byli jsme tam za chvilku. A pak jsme čekali pod Boubínem.
- Abychom nemuseli po hlavní, vzali jsme to přes Zátoň,
kde z kopce čile spustil Vláďa R. Tak jsme jej nechali vyjet
kousek zpět, jako že se jede jinudy. Pak už šlo jenom o to, kdo
tento žertík nevydrží a spustí se také
dolů, aby Vláďa nemusel úplně zpět nahoru. Táňa to nebyla.
- Zbytek za Lenorou už žádné dobrodružství nepřichystal,
zvláště když na silnici za Soumarským mostem jsme se většinově
rozhodli neexperimentovat a nejet skrze slatiny. Asi to bylo rozumné.
Čas 17. hodiny se nachyloval.
- A tak jsme v pohodě dorazili
"domů". Namontovali kola na střechy vozidel, zaplatili
za ubytování a postupně opouštěli Šumavu. Mnozí se evidentně
těšili již další den do práce!
|
