c.k. Trojmezí 2004: 4. den - Badacsony, Keszthély

Největší atrakce se dějí v podhradí v podobě rytířských turnajů, na ty jsme však štěstí neměli.  

K době obědní bylo očividné, že počasí se zlepšilo natolik, že odpoledne trávíme zase na kolech. Otázkou bylo pouze, odkud a kam jet. Nakonec jsme si stanovili cestu-necestu. To jsme netušili, že to bude daleko horší než cesta-necesta. 

Posunuli jsme se kousek do lesů ve směru Tapolca a po lesních cestách se snažili dorazit do Keszthély přes tři hřebeny v cestě. Směr byl prostě jasný. Cesta vedla stále na na jihozápad. Tím směrem bylo městečko na Balatonu. První hřeben skončil sjezdem do vesničky Uszta. A kam dále? Vybrali jsme se širokou štěrkovou silnici. Příjemně stoupala a pak se z ní stal v mžiku krpál! Po jeho vyškrábání se před námi objevil lom. Vláďa K. nějak zjistil, že se dá projet. Představa, že holkám řekneme "otáčíme" byla nepředstavitelná. Tak jsme zkusili lomem projet. A šlo to! Na druhé jsme táhlým sešupem spadli do městečka Várvology. Uf, druhý hřeben byl za námi. Ještě třetí. Chvíli jsem zvažoval opět cestu-necestu, ale počasí se horšilo a čas se nachyloval. Lom nás stál hodně minut. Tak jsme to namířili do Keszthély po hlavní silnici. Přeciť jenom po asfaltu se třetí hřeben zdolal hravěji. A pak že nejsou v Maďarsku kopce jaksepatří!

Po vystoupání do sedla třetího hřebene následoval táhlý sjezd až k břehu Balatonu. Městečkem jsme se trochu motali, než jsme našli hlavní náměstí s cedulí města, díky tomu se zorientovali a dojeli do přístaviště. Někdo chtěl na kávu, ale nebyl čas. Zbývalo posledních pár kilometrů do Hevízu. Při dojezdu jsme hledali hlavní lázeňskou budovu z fotografií, ale nenašli. Projížděli jsme mezi hotely a penzióny. Hevíz byl až moc živý. Samí Rakušané a Němci. Museli jsme do autobusu zavolat, abychom došlo k šťastnému setkání.