c.k. Trojmezí 2004: 5. den - Őrség + Graz
Před hranicí nás již všichni čekali, dorazili jsme ve 13:01, o minutu později. Byl čas na oběd, v jehož průběhu začalo lít jako z konve. Až do 15. hodiny jsme koukali okny na příval vody. Pak se májová obloha roztrhla a my vyrazili na kolech k hranici s autobusem v zádech (autobus nemůže přes hranice prázdný). Než nás pustili na druhou stranu, uběhlo dlouhých 30 minut. Před námi Rakušané prudili maďarské autobusy. Na nás se rakouský celník zubil a zajímal se cyklistiku. Papíry chtěli vidět všechny. Ale nakonec to nebylo tak dlouhé. A pak už jsme jeli rozsluněnou krajinou držíce se cyklistické značky R1, abychom nemuseli po hlavní silnici. Cesta pěkně stoupala a klesala, spíše ale stoupala. Honza Jelínek se v jedné chvíli rozhorlil, že takhle se nedá jezdit. Každou chvíli zastavovat a řešit, kam dál. Že musí mít svoje tempo a cí l. V tom mu ovšem nikdo nebránil. Cesta, po které se většina vydala, měla příliš ostrá stoupání a Honza musel kolo občas tlačit. Na jednom z vrcholků jsme se rozhodli nepokračovat po cyklostezce R1, protože padala dolů, a naopak se nadále držet na vrcholech kopečků kolem nás. Tak jsme objevili panoráma hradu Gűssing s prudkým klesáním až k němu a závěrečným výstupem hradem, které nabralo pomalu 20 procent. Prohlídka hradu netrvala dlouho, vanul zde nepříjemně studený vítr. Snad nejvíce času jsme strávili u čertovské zahrádky, kde nám Jana J. pojmenovala některé rostliny. Sjeli jsme tedy do podhradí, kde na nás čekal autobus na parkovišti s toaletami "pouze" pro ženy. To je tedy emancipace! Bylo hezky a tak se kdekdo věnoval hygiéně. |