c.k. Trojmezí 2004: 6. den - Koralpe + Weinstrasse

Teprve pak se cesta občas narovnala a stoupala povlovněji až do nejvyššího bodu celé trasy, k restauraci v bodě zvaném Reinischwirt, která leží ve výši 1180 metrů. Bohužel hospoda byla zavřená. To nás rozesmutnilo. Představa příjemného posezení se vzdalovala. Ke všemu ještě s vyšší výškou klesala výrazně teplota. Na pouhých 9 stupňů.. Stehnům nebylo ze zimy příjemně. Naštěstí po dlouhém a studeném sjezdu do vesničky St. Oswald jsme narazili na otevřenou hospůdku. Většina z nás si dala ražniči, my s Karlem kvůli zimě i džbánky svařeného vína. Hanka měla rozhodnout, zda-li pokračujeme v plánované trase nebo již sklouzneme dolů, zpátky do Deutchlandsbergu? Ještě se nám nechtělo stoprocentně zpátky a já jsem odhadnul na další části etapy stoupaní akorát tak okolo 100, 200 metrů. Byl to jen odhad. A tak nakonec všichni souhlasili s pokračováním.

Před hospodou Maďaři shromažďovali šrot. Tak jsme jim tam přihodili naše kola. Mastili jsme to z kopce, kde bylo dokonce 16procentní klesání k místečku zvanému Farmer a dále po odbočce k potoku, kde se dostavil šok. Na mostě byla cedule, která hlásala, že jsme ve výši 704 metrů. A že vesnička Osterwitz je vysoko 1143 metrů. Čili 400 metrové převýšení. Fuj! Vracet se nám ale nechtělo. A tak jsme se skřípěním zubů zase urputně stoupali nahoru, v zimě, ve které tuhly svaly. Hanku začalo bolet koleno. Stoupání bylo velmi nepříjemné, protože nemělo odpočívací rovinky. "Pokoj" nastal až v samotném Osterwitzu. Po krátké prohlídce kostelíka jsme mazali z kopce dolů stále hledaje další pokračování. Tak jsme dojeli k potoku na dně údolíčka a začalo další stoupání. K sakru dalších 100 metrů převýšení. Únava se již projevovala. Vysvobození mělo nastat teprve po dosažení lyžařského střediska Partusswirt.  Byli jsme opět na hlavní silnici, která nás měla dovést až do cíle, Jenže co to? Ona neklesala, ale stoupala! Až k místu zvanému Frankestein. Bylo jasné, že sjezd bude v podstatě pád dolů. A byl. Až 16 procent. A byl to hukot. Dole jsme se unavení seřadili a společně dojížděli do cíle. Aspoň že dole bylo teplo. Etapa byla po právu nazvána Královská. Celkové převýšení na cca 60 až 70 kilometrech činilo 1650 metrů. Čistá Sněžka!

Řidiči skutečně našli o kousek dál slušné odstavné místo, takže jsme se společně posunuli a čekali na dlabanec. Péče o tělo probíhala pod mostkem v nedalekém potoce. Po večeři jsme se vydali do městečka. Bylo nebývale klidné. Snad že bylo pondělí. Část nás nakonec usedla do restaurace a dali jsme si špargl/chřest (s prosciutem a mozarello nebo holandskou omáčkou - cena cca 7 - 9 euro). Ostatní šli "chlastat" do autobusu. K jejich činnosti jsme se posléze přidali. Jak také jinak!