c.k. Trojmezí 2004: 10. den - Kranj + Škofja Loka
Jen pro zajímavost uvádím některé ceny:
A pak nás zase Olina iniciativně hnala ven z města se snahou dosáhnout dřevěného mostu. Akorát jsme jej z dálky viděli. Navíc nebyl čas. Byla večeře. Po ní jsme vyrazili směr Soča. Narychlo jsem načrtnul novou etapu a místo přejezdu sedlo Podbrdo a tím pádem stanovil aktuální cíl autobusu v horách před městečkem Cerkne. Kluci asi po 30 kilometrech zastavili u potůčku, prý 4 kilometry od Cerkna. A nastal problém, co s načatým večerem? Naštěstí Karel se ujal iniciativně kytary, což časem nevydržel ani Bobo. A hráli nám. A víno zase teklo. Zbývalo k dobré pohodě se nedívat z okna. Venku padala s krátkými přestávkami voda. Ivo podle předpovědi řekl, že zítra bude lépe, ale kdo by tomu věřil, když cedilo ještě kolem páté ranní. Ze zimy nastaly večery, kdy se pil hromadně grog nebo čaj s rumem a tak záhy hrozilo, že rum dojde. K čemuž došlo bohužel následujícího dne. |
Při návratu dolů do města nás holky hnaly ven z centra, chtěly vidět
ještě Starý Hrad, který mimo centrum. Mým nohám se moc šlapat nechtělo, ale stádně
jsem podlehl. Cítil jsem se nějaký unavený. Ale když holky poroučej, co se dá dělat.
Při návratu do města jsme zamířili ihned do kavárny přímo na centrálním náměstí
v Homan Housu. Já jsem si konečně dal Kremschnitte čili Krémovou
rezinu, což je místní
specialita stejně jako v sousedním Rakousku. Moučník byl velmi dobrý. A pak mně upadl
vršek plný moučkového cukru na tmavé kalhoty. Nebyl jsem však sám. Padalo vícero
lidem.