c.k. Trojmezí 2004: 12. den - Soča, sedlo Vršič, Kranjska Gora
Za Trentou se objevila v prvním ostřejším stoupání cedule oznamující
50. serpentinu ve výšce 645 metrů. A bylo jasné, že začíná to nejhorší. U této
cedule jsme byli okolo 11. hodiny a čekali na zprávy od Vládi K., zda-li autobus projel
bez problémů. Bylo riziko, že čtyři lidé nebudou muset blbému nevyspalému celníkovi
stačit. Pak bychom se museli vracet na sedlo Predel. Byl by to také náročný přejezd,
ale podstatně méně. Jakmile Vláďa oznámil, že autobus projel, každý sám za sebe se
začal prát se stoupáním do sedla Vršič. Všichni to v podstatě bez problémů
zvládli, ať už na kole nebo často bez kola. Nahoře jsme byli Do sedla vede zhruba polovina serpentin z celkového počtu 50 a výstup je dlouhý asi 10,5 kilometrů. Je na něm nutno překonat cca 850 metrů. Sjezd je dlouhý zhruba 7 kilometrů a je na něm nutno překonat cca 700 metrů. Končí serpentinou č. 1 u říčky Pišnice. Sjezd na druhé straně byl bezproblémový. V Kranjská Goře jsme byli ke druhé. Dlouho jsme hledali místo v kavárně, protože ve stínu bylo moc málo míst volných. A tak jsme nerozhodně pobíhali od jednoho podniku k druhému, až jsme se vrátili na ne příliš vhodné místo, u kterého nebyl dostatek míst ve stínu. Většina se však už nechtěla hnout, bohužel místo bylo málo a tak se Hanka s Ivem rozhodli pro jiný podnik. Po nějaké chvíli se objevili, když u vedlejší stolu již bylo volno. Ten byl celý ve stínu. Obsluhovala nás mladá číšnice, jejíž výkon byl hodný zaznamenání. Měla ve všem trochu zmatek a tak k placení bylo lépe ji dostihnout někde uvnitř podniku a donutit ji k účtování. Také měla trochu problémy s odhadem cen. |
kolem 13. hodiny. Hanka R.
těsně před vrcholem píchla a nejdříve se snažili dojít do sedla poslední kilometr s
kolem na zádech. Přesvědčili jsme ji, že je to blbost. Během výstupu některé z nás
hravě předběhl jakýsi indiánský maratónec, který šel a popobíhal rychleji, než někteří
z nás jeli. Co jsem viděl, tak nestačil pouze na Karla Z., ale viděl jsem je jenom chvíli.