Dolomity 2005: 2. den - ferráta Cesare Piazzetta / Sella
- následuje další strmá
část, tou se doleze k mírně se viklajícímu žebříku,
těsně nad ním se překoná poslední kolmý
skalní zub a přijde první odpočinek v podobě pohodlné široké
lavice
- do cesty se postaví úzký
průlez (velký batoh se musí vytáhnout), zbytek cesty
k visuté
lávce je bez problémů
- jenže holečkové není všem dnům konec. Pravda dalších
pár desítek metrů nad lávkou je celkem pohodových, jenže
pak přijde další docela dlouhá kolmá stěna s mírným
převisem
- teprve po jejím překonání přijde volný
lezecký terén, který je však svým stoupáním nepříjemný
- než lezec zahlédne špičku
Piz Boé 3152 m, musí si ještě chvíli počkat, než
doleze na poslední hranu (cca 2900 m), odkud je vidět
- mistr Dočekal zmizel dávno někde na špičce vrcholu, výstup
na vrchol byl totiž jenom bonbónek, protože při pokračování
na cestě do Corvara nebylo nutno na něj lézt
- Pavel Schmidt a Jirka Michal si sedli k jídlu někde v
polovině výstupu (cca 3000 m). Výstup od sedla Pordoi trval
od 10:00 do 13:00, tedy tři hodiny. Samotná feráta od 10:50
do 12:45, tedy o hodinu méně. To odpovídá časům průvodce.
Přitom nebylo nutno se nijak štvát, cesta probíhala v
pohodě včetně fotografování, dávání rad ostatním a
kecáním s kolemjdoucími.
- oba posledně zmínění se rozhodli na ostatní nečekat na
vrcholu. Taky proč, že? Pavel Schmidt tradičně se rozhodl
jít napřed a opustil mírně prosluněné místo kolem půl
druhé. Mezitím doráželi ostatní jednotlivci se zprávami,
jak se daří ostatním. Část šla dál na vrchol.
- sestup probíhal kamennou
krásou po cestě č. 638. Jirka Michal za chvíli Pavla
dohnal a přidal se ještě šturmující Franta Šíma. Jediným
problematickým místem byl sestup kuloárem
Gran Valaccia. Na jeho spodku narazila skupinka na VHT
turisty vedené enormně rychlým Pavlem Hrabánkem
- zbytek cesty probíhal v pohodě až na to, že v dálce občas
zahřmělo. Předpověď říkala, že odpoledne se má počasí
zkazit a hrozit bouřkami
- kolem třetí jsme ve velké skupině dorazili na chatu
Kevina Kostnera alias Franze
Kostnera al Vallon 2500 m. Pavel Schmidt hovořil s Jasmínou,
popíjel pivo a ostatní se časem spustili k přestupní
stanici lanovky na Crep de Munt, Pavel volil rovnou jízdu
lanovkou
- sestup pak pokračoval dál po sjezdovce
a zároveň cestě č. 639 až do Corvary
- časem se přiblížili další chodci, takže do cíle nás
přišlo povícero
- čekání na autobus, který přijel až před šestou, nám
zpestřil pěvecký
mužský sbor místních Italů
- kolem půl sedmí jsme dorazili do hotelu v St. Kassianu a pár
minut po vniknutí do pokojů přišla bouřka a začaly padat
kroupy
- večeře probíhala daleko opatrněji než předchozí den,
kdekdo se snažil vyvarovat přejedení
- na závěr večera se probíjela ven myšlenka navštívit
centrum St. Kassiana, ale ještě stále mírně pršelo
- pro změnu se šlo spát o hodinu později s tím, že
program se udělá ráno podle počasí
|