Belianske Tatry 2006: Široké sedlo / 2. den

 
* Poprad: příjezd v 6:26, pokračování vlakem do Tatranskej Lomnice
* 1. trasa: údolím Kežmarskej Bielej vody do Kopského a Širokého sedla a sestup do Ždiaru

Trek: Tatranská Lomnica 850 m – žlutá - hotel Hutník - modrá - dolina Kežmarskej Bielej vody – rozc. u Šalviového prameňa - rozc. u Velkeho Bieleho plesa – Predné Kopské sedlo 1780 m – Kopské sedlo 1750 m – Široké Sedlo 1830 m – Široká dolina – Monková dolina – ústí Monkovej doliny – Ždiar 896 m – penzion Ždiar

Ráno nás vlak vyklofl v Popradu. Nasnídali jsme se v pohodě a odjeli vláčkem do Tatranskej Lomnice. Přestože bylo poměrně brzy, teplo už bylo. Procházeli jsme lázeňským centrem a kolem hotelu Grand a zničené kabinové lanovky po žluté procházeli prvními metry poničené krajiny po uragánu, který se krajinou prohnal na začátku roku. Za hotelem Hutník ve vyorané krajině jsme začali mírně stoupat. Teprve však v soutěsce Kežmarskej Bielej vody začala cesta výrazněji stoupat. A bylo teplo.

První deštíček nám zahrozil u první stříšky na cestě, takže jsme se stačili schovat. Druhý nám zahrozil na rozcestí u Velkého Bieleho plesa, kde konec peletonu dohnal Vláďa Kozák. V Tatranskej Lomnici se jaksi zamotal a ztratil přes půlhodiny. Pod stříškou nás tentokráte bylo podstatně více (někteří tu zjevně přespávali) a na bělejší oblohu jsme čekali delší dobu. Okolní hory byly vražené do mraků. Nevěstilo to nic moc dobrého. V dáli ve stoupání k Prednému Kopskému sedlu stálo v cestě sněhové pole na úbočí Belianskej kopy.

Počasí se však opět milosrdně rozestoupilo a všichni bleskurychle vyrazili. Jediný náš voj k zmíněnému sedlu. Cesta netrvala dlouho, nahoře jsem byli ani ne za 30 minut. Sněhem se šlo pár metrů a nebylo to ani nijak dobrodružné. Byl rozbředlý. I když nahoře okolo jedné už teplo nebylo.