Dolomity 2007: 1. den - Via ferrata Attilio Tissi / Civetta

STRANA 4.       ZPĚT
  • lezení však obnášelo jiná rizika: vrcholky byly pod sněhem (ne vysokým) a vlivem sluníčka začalo vše tát. Následkem toho nejen že ze stěn kapala voda a mnohé plochy byly mokré, ale uvolňovaly se zejména kameny, kterých padalo požehnaně. Sám jsem koupil šutříkem do helmy dvakrát. Vedle toho se ještě uvolňovaly rampouchy, takže pár z nás dostalo zásah, naštěstí většinou do batohu
  • spousta ve stěně zvyšovala riziko uklouznutí, protože mokré boty klouzaly i na následujících suchých plochách
  • lezecky náročnější byla spíše první polovina feráty
  • 13:40 - druhá část feráty je spíše dlouhé traverzování
  • 14:18 - v závěru se cesta přehoupne do uzavřeného náhorního trychtýře, který byl v naší době pokryt ledovou vrstvou, která se nedala přejít. Cesta v těchto místech nebyla dobře značená, zdálky však v dalším sedélku byla vidět značka ukazující na kousek výše položenou chatu. Možná to nebyl ten pravý výlez k horní chatě, protože nad námi jsem viděl ve stěně ještě další lidi, kteří mířili k chatě jinudy
  • ze sedla však k chatě M.V.Torrani (2984 m) vede zřetelná cesta i se značením, takže bůh suď
  • 14:36 - chata není pravou vysokohorskou chatou, ale spíše bivakem s obsluhou. Takže čaj a pivo zde dostanete, protože k chatě je veden nákladní výtah. Zalezli jsme dovnitř, protože se mrak zakryl slunce a rázem byla kosa. Vítr ve výši 2900 metrů byl ledový
  • 15:00 - od chaty se krátkou chviličku sestupuje stejnou cestou jako byl výstup, ale záhy cesta odbočí vlevo a prudce padá ve skalním terénu. Několik obtížných míst je velmi dobře zajištěno. Sám pro sebe jsem tato místa ohodnotil střední mírou obtížnosti (tedy červenou barvou)
  • 16:20 - teprve když se klesne do sedla Passo del Tenente (2366 m), změní se skalní terén v suťovisko. Sedlo jako takové se moc nepozná, ale je zde poslední zajištěný sestup zhruba kolem 20 metrů dlouhý a pod ním široko daleko již jen suťovisko
  • v suťovisku je lépe se držet vpravo po nápadně "vyryté" cestičce v terénu. Toho se však nedrželo "zpupně" pár lidí a bočili více doleva, jako kdyby chtěli pokračovat na hraně stěny k chatě Coldai na severu Monte Civetty. První skupinu se mi podařilo posléze umluvit a "ohnout" doprava
  • časem jsme se chytili vrstevnicové cesty č. 557 a mířili do nám již známého sedla Grava. Zhruba 500 metrů před sedlem však uhýbá prudce doleva cesta č. 587 ve směru na Pecol (1927 m). Cesta nepříjemně klesá klečí