Ovšem já s Vláďou S. Jsme podnikli výhodný nákup. Nekupte flašku pastisu značky Ricard za 15 euro, když k tomu máte slevu 0,85 euro, skleničku zadarmo a ještě otvíráček k flašce. S Vláďou jsme podlehli. Ne marketingu, ale pastisu. Obydlení chatičky si přece vyžádá přípitek! A tak už jsme nakupovali pouze víno, sýry a uzeniny. Aby bylo co k vínu.

A tak my specialisti na místní gastronomii jsme nakonec ve srovnání s ostatními toho moc nenesli.

Do kempu des Sources nad městečkem Gordes jsme dojeli navečer, stále za pěkného pařáku. Bylo zřejmé, že všichni se sejdeme u bazénu.

Jenže tento rychlý cíl zhatil téměř jeden problém: rozdělování chatiček. Ukázalo se, že cestovka si nás rozdělila podle svého, proti čemuž jsme protestovali. Dát dohromady osazenstvo Hrabánkovi s Gasiorem se nám však nedařilo. Nikol byla neústupná, až Jindra G. Prohlásil, že kdyby to byl věděl, tak bych sem nechodil. Chvíli to vypadalo, že k sesunutí této voltkařské chatičky dojde. Pak se někdo cuknul a nezbylo z toho nic.

Většina mazal k bazénu. Ovšem my v chatičce číslo 4 jsme museli pobyt slavnostně zahájit. Proto jsme také nakoupili pastis.

Večerní příjemné posezení na verandě naší chaty jsme přerušili pouze na dobu vykoupání. Drobným problémečkem bylo akorát přijít na to, jak se otevírá vstup k bazénu. Pak jsme ještě řešili objednávku baget, protože Nikol chtěla často odjíždět v osm hodin. Ve stejnou dobu byly bagety k odebrání. Špatná režie. Většina tras však dávala šanci vyjet později, byť to znamenalo ne s velkou skupinou účastníků zájezdu kolem Nikol. To ale zase nebylo nic proti ničemu. Za bagety to stálo.

Když jsme si zajistili čerstvé pečivo, věnovali jsme se tématu, kterou na naši verandu vnesl Vašek Soukup: Kde všude má Nikol pihy? Zatímco většina z nás si myslela, že to není až tak důležité téma, Vašek byl zcela společného názoru. A tak jsme to řešili kolektivně. Maruška si nejméně.

Ostatní také seděli na verandách a něco řešili. Anebo jenom popíjeli v závěru prvního večera.

Na terase chatičky číslo 1 usedli kluci ke kytarám. Asi aby si něco poslechl i Janek Zelený, který zase druh týden odjížděl. Hanze Zelené jsem se snažil vysvětlit, že zítra pojedeme kolem místa, kde vězňové šijí značkové košile od firmy Lacoste. Než jsem šel spát, tak jsem jí prozradil, že to není pravda. Málem mě zabila.

Po zbytek času, tedy vlastně už ranního dalšího dne, jsem se už věnoval jenom snaze vyhnout se chrápání Vaška S. Moc to nešlo.