Žlutěoranžový Roussillon jsem si prohlédl sólo. Promotávat se s kolem mezi davy bylo složitější, ale přece neopustím svého šemíka! V městečku museli snad mít i žlutooranžové pinďoury!

Při hledání vycházkové cesty Ocres jsem potkal Reifovi a Vláďu K. s Alešem. Zkuste hádat kde? Na hřbitově. A zatímco prohlídku městečka teprve začínali, oba další již končili. Holky uložili do autobusu a tak jsme pokračovali ve třech. Vycházka po Ocres jsem vynechal, byla placená a byla jenom pro pěší. To jsem svému kolu nemohl udělat!

V polovině stoupání jízda za městečkem Joucas jsme narazili na další třešně. S plným břichem se mi jelo stále hůře a hůře. A to to ještě neskončilo. V Murs jsme provedli kratičkou prohlídku. Vláďa nás nutil jezdit stále dokola okolo nenápadné radnice. Na kraji vesničky jsme poprvé narazili na zvláštní kašny, které jsme další dny nacházeli stále častěji. Dlouho jsme přemýšleli, k čemu všemu slouží. Ale asi to byly jenom kašny, byť svým způsobem velmi sofistikované.

A pak přišel malér. Další třešně! Ale tak velké, že byl Aleš vyvalen. A já nemohl s plným břichem pomalu pokračovat.

Do kempu jsme přijeli v bezvadném čase, že jsme se šli vykoupat. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale bylo to vlastně naposled. V dalších dnech jsme přijížděli později a později.

Vašek trávící den v kempu se snažil. Rozhodl se vyčisti sporák - zbavit jej vody, abychom mohli konečně vařit. Sundal krycí desku a ta mu vzápětí nejenom spadla, ale rozsekla ruku. Vyšlo jej to na tři stehy. Naštěstí mezi účastníky zájezdu byli doktoři.

Hrdinně jsem se dostavil v osm na udílení informací. Nikol povídala, leč ve mně se vše bouřilo. Nakonec jsme se musel zbaběle z davu poslouchajících vytratit. Jen tak tak jsem doběhl na WC. Třešně bunzírovaly!

Večer jsem byl opět u muziky.