Provence 2007 / Francie

Provence je krásná krajina, přesto jsem byl zklamán. Krajinou ne, ale tím, že starou Provence jsem nenašel. Městečka, vesničky, stavení, pole, zahrady si stále zachovávají starý ráz, ale je to v mnoha případech ráz uměle udržovaný. Starý duch z tohoto prostoru již vymizel. Není divu, krajina je příliš navštěvovaná turisty.

Kdo procestoval většinu Evropy, tak na zadek v Provence nepadne. Nic tu není největší, nejvyšší, nejhlubší, co by omamovalo zrak. Ale vlastně. Kaňon Verdon, snad největší v Evropě. Ten jsme ale neviděli. Zato jsme projeli malý Verdon, jak se někdy říká kaňonu Nesqué a spoustu dalších. Byly velmi hezké, ale podobné, ne-li hlubší a delší jsme už viděli. I ve Francii. AŽ už jde o Ardéche nebo Tarn. To na kráse Nesqué samozřejmě nic nesnižuje, ale člověk není paf. Možná je svým způsobem jedinečná větrná hora Mount Ventoux. Ta trčí nad krajinou skutečně velmi majestátně.

Městečka a vesničky jsou velmi zachovalé a mnohdy i staré. Ne ale vždycky. Kdo se pozorně díval, tak viděl, jak se itongové cihly obkládají kamenem. Nic proti tomu. K zachování rázu to velmi přispívá. Ale mezi těmito kouzelnými městečky, které lze vidět i na mnoha jiných místech Evropy, nenajdete původní ruch. Jen turistický. Trhy, krámy a hospody jsou už tomu podřízeny. Doufal jsem, že někde v horách najdu osamělou hospůdku s místními dědky a babkami, kde si dám místní specialitu tapenade či jinou. Omyl. Žádná taková v kraji nebyla. Aspoň na cestách, které jsem projel.

V důsledku vyvanutí tohoto lidského ducha se rázovitost a zachovalost městeček a vesniček stává trochu uniformní.

Zkrátka a dobře, u vytržení, či jinými slovy na zadek jsem z Provence neupadl. To v žádném případě neznamená, že bych nemohl dalším zájemcům říci, aby do tohoto kraje nejezdili. Ale ano. Je to kraj krásný. Jak přírodou, tak architekturou a historií. Připravte se však na to, že starého ducha přes turisty již nezahlédnete.

Pro jízdu na kole je krajina ideální. Tedy aspoň v případě, že se dokážete smířit s častým stoupáním. Přestože většinu kraje pokrývá náhorní plošina Plateau du Vaucluse, rovná zrovna není. Naopak jí po všech stranách zbrázdily hluboká údolí. Jízda z kopce do kopce převažuje. Akorát po jejím západní okraji u města Carpentras a na jihu mezi Luberonem není potřeba více šlapat do pedálů. Jízda po horách zase na druhé straně umožňuje spoustu krásných výhledů. Ty stojí za to.

K dobru je určitě nutno připočíst bohatství krajina na chřest (v květnu), třešně (v červnu), meruňky (v červenci) a víno (na podzim). To je skvělé zpestření i jízdy po horách.

Vzhledem ke změně systému ubytování, kdy jsme vyměnili bydlibus za stále ložírování na jednom místě, je nutné se o tom aspoň zmínit. Bydleli jsme v kempu, v malých chatičkách po čtyřech. V chaty byly dobře vybavené, i když není možno počítat s větším vyvařováním. Na artyčoky a mušle to však stačilo. Večery na dostatečně velké verandě v podvečer byly velmi příjemné. A navíc stačilo jednou vybalit, na začátku. Prostě tento způsob "léta" byl velmi příjemný. Navíc byl v kempu hezký bazén, i když jsme jej kvůli pozdním dojezdům moc nevyužívali.

Ještě je nutno připočíst dobrou práci CK v podobě průvodkyně Nikol. I když jsme s ní měli na začátku incident kvůli ubytování, který nechtěla řešit s tím, že to nejde - a přitom to šlo - byla člověkem na správném místě. I přes to, že ke konci z toho udělala mírnou podobu Účastníci zájezdu.

Takže sesypáno do dvou vět: Bomba to nebyla, ale bylo to velmi příjemné.