Dolomity 2009 (15.): 3. den - ferrata Sandro Pertini

Poslední den byl hned od rána odměnou za ošklivé počasí předchozího dne. Bylo sice chladněji, ale sluníčko svítilo.

• 10:00 autobus do údolí Vallunga vjet nemůže a tak nás vyhodil v centru Selva di Val Gardena/Wolkenstein a my zkratkou přes městečko jsme si to namířili k poslední ferrátě. Údolí již zdálky znělo muzikou i střelbou. Místní slavili. Náš cíl byl však ferráta, ke které zcela zřejmě směřovaly davy
• 10:50 jsme již mírně zpocení stáli u nástupu. Slunce již docela slušně pražilo
• 11:00 jsme všichni v hádku začali lézt. Jenže další hádek byl před námi. Předhánění nemělo téměř cenu, protože člověk se dostal za další jedince přichycené k lanu. Takže se lezlo a stále odpočívalo. Sám jsem lezl s nějakou anglickou skupinou, která se ve stěně hlemýždila. V Anglii mají asi dost času. Tak jsem vždy nechal kus poodejít a pak je v tempu dolezl a vždy šel málem do hospody na gáblík, kdyby nějaká po ruce byla
• 11:35 jsem v jediném pořádném odpočinkovém místě, kde se musí dojít serpentinou k pokračování ferráty o kus výš, počkal na čelo našeho hádku, abych měl s kým pošprechtit
• 12:20 jsme u ocelové lávky již téměř na konci zasedli k pokecu, protože v horním zářezu se nějaký Tonda zaseknul na půl hodiny, než ho s pomocí dodatečného lana dostali ven. To už se ale asi nejmenoval Tonda, protože na jméno zapomněl. Chudák. Bude mít zážitek na celý život
• 12:50 k poslednímu nástupu pod zářezem jsme se dostali na hraně naštvání, protože během čekání se přihanli mraky a začalo poprchávat. Jenže my nemohli ani dopředu, ani dozadu. Jen klidně v dešti stát a nadávat těm špuntům nad námi, protože jinak už bychom byli dávno mimo ferrátu
• 12:55 se konečně zářez uvolnil a my mohli vpřed
• 13:04 ferráta sice končí knihou nad koncem zářezu, ale jištěné úseky ještě chvíli pokračují k hraně plochého vrcholu
• 13:08 jsem sám dál stoupal k chatě Stevia na zasloužené pivo. Sluníčko mezitím souboj vyhrálo
• 14:45 jsme se zvedli a šli zpátky k autobusu
• 15:00 jsme prošli sedle Silvester a sestupovali na louky nad údolím Gardena
• 15:30 jsme bez zastávky minuli chatu Juac
• 15:45 jsme konečně vylezli z pásu lesa a pod námi se rozprostřela Selva di Val Gardena. A začalo lejt. Měli jsme kliku, přístřeší nedaleko. Šli jsme do pláštěnek, ale po dalších deseti minutách chůze jsme je sundali. Déšť ustal
• 16:20 jsme konečně nalezli ztracený autobus. Někdo lezl do potoka kvůli očiště zevní, my jsme s Lukášem P. šli hledat ošitu vnitřní. Našli jsme ji v nedaleké pizzerii, kde přes nepříjemný čas vařili.
• 18:00 odjezd autobusu směr Praha