Další jízda kalábrijskou krajinou probíhala v hornaté části Apenin na jihu italské boty. V závěru se dálnice přisunula blíže pobřeží, probíhala mnoha tunely a hladina moře byla hluboko pod námi.

V přístavu vlál vlahý vítr, Sicília byla kousek. Cestou přes úžinu - stretto - jsme pozorovali zrádné víry Scaly a Charibdy, kterou kdysi zdolával i Odysseus. Vylodění v Messině bylo rychlé a autobus se s námi vydal bryskně úzkou a ucpanou pobřežní cestou. Chvílemi se zdálo, že jsme v uličkách přímořských letovisek skončili a budou nás muset vyprostit z dopravního frkéru jeřábem. Přesto jsme se prohnali kolem starého majáku a převysokého elektrického sloupu s dráty, kudy proudí z pevniny na ostrov elektřina, a konečně se vyprostili ze spleti namačkaných letovisek. 

Po zdolání poslední levotočivé zatáčky vhodné akorát pro osly jsme se napasovali k hotelu a zablokovali na delší dobu provoz ve vesničce San Saba. Vedením hotelu jsme byli pozváni do prostorné auly, kde jsme každý dostali do ruky skleničku malvázie a k tomu neznámé sušenky. Přípitek na přivítanou. Milé. Mnozí z nás se do ubytování nehrnuli a dali si raději další malvázii.