V Salice (cca 300 m n.m.) jsme si dali kávu. Při jízdě rozcouranou vesničkou Umi na měl začal jakýsi venkovan dělat mimické posunky, které naznačovaly jídlo. A zároveň mne pohyby rukou lákal, ať jej následuji. Následoval jsem jej, i když Hanka z toho byla nervózní. Asi se bála, že nás zavře v chlívku a kola prodá. Mafie má prsty všude. Adresa: Ruta Giuseppe, C/DA-Bucolio-Salice, Messina, Italia), jak později prozradil, nám nabídnul jídlo. Tak jsem mu rukama nohama vysvětlil, že musíme dál, na vrchol Antennammare. Kroutil obličejem a dával najevo, že jsme se zbláznili. Přijali jsme akorát pivo. Sicilia del Sole či Bire del Sole či jak se jmenovalo. Místní z Messiny. Bylo dobré. Ještě se nás snažil přesvědčit, abychom přijeli v šest hodin večer, že se vrátí jeho dcera z banky z Villafranca, že umí anglicky a že bude "mandžáre". Bylo to lákavé, sednout si večer mezi místní a jíst to, co oni vaří (jen ne držky). Mohl bych dojet taxíkem, napadlo mne. Rozloučili jsme se a mimikou jsem dával najevo, že nevím, že uvidím.

V sedle Castanea (440 m) mi došlo, že jsme teprve v první třetině. Na vrchol sice zbývalo devět kilometrů, ale podstatně větší kus převýšení. Počasí se stále mračilo. Jízda již po hřebeni aspoň chvílemi poskytovala výhledy na messinskou úžinu, byť v mracích. Úsek k sedlu Colle San Rizzo (cca 500 m) probíhal chvílemi i po vrstevnici a odpovídal mým původním představám. Tím pádem na 700 výškových metrů nevybývalo devět kilometrů, ale méně. Silnice začal fest stoupat. Aspoň že po západní, závětrné straně hřebene. S výškou stoupala nepříjemnost větru. Závěrečných pět kilometrů nám místní odměřili na silnici, takže jsme si mohli kontrolovat, jak nám to neubíhá. Vrcholek Antennammare se nechtěl přiblížit. V posledních kilometrech se bohužel silnička přehoupla na návětrnou stranu. Vítr cloumal kolem a meluzína si dělala místo mezi dráty. Kilometr před cílem ještě ke všemu začalo mírně krápat. Jenom ať asfalt nezmokne, říkal jsem si. To bychom si ani ten sjezd neužili! I když bylo jasné, že kvůli větru si jej stejně moc neužijeme.

Těsně před 15. hodinou jsme stanuli u kapličky Dinnammare na vrcholku Antennammare. Stoupat jsme začali v 10:55, nahoře bylo přesně 14:53. Když odečtu 40 minut u Giuseppeho a jednu 20 minutovou zastávku cestou, tak jsme do kopce šlapali čistého času cca tři hodiny.