Na druhé straně vršku (kořen hřebene Monti Peloritani) jsme sjeli na širokou noblesní čtyřpruhovou komunikaci. Hanka měla strach, že jedeme po dálnici. Tři kilometry před Messinou jsme sjeli a dál pokračovali po cyklistické stezce, která vedla podél moře až na hranici města. S blížícím se přístavem začalo krápat. A tak jsme se centrem prodírali mezi kapkami a auty. Oříšek bylo překonání Neptunovy fontány. Ze všech stran auta a nikde žádný přechod. 

Při dojezdu k dómu začalo silně pršet. V ulicích se hned objevili pohotoví prodavači deštníků. Na památky nebyl čas. Či lépe počasí. Ploužili jsme se podél baráků chráníce se před deštěm a hledali arancini. Vyptával jsem se místních a oni mne posílali stále kupředu. Šli jsme kupředu. A našli. Konečně si má dušička oddechla. Arancini jako smažené jídlo se prodává v restauracích či fastfoodech, kde dělají narychlo italská slaná jídla. Co tedy arancini obnášejí kromě toho, že jsou z rýže. Já jsem si jejich výrobu představil asi jako výrobu lepivějšího rizota, do kterého se může dát cokoli rozsekaného na malé kousíčky. Kukuřice, hrášek, kapie. Kořením bude asi paprika, protože útroby arancini byly zbarvené do červena. Pak se asi lepivé rizoto uplácá do koule a dá se do formy, která z toho udělá obtloustlý váleček a hořejší část vytlačí do špičky. Pak se hmota obalí ve strouhance a osmaží. Když jsem ukousl špičku, tak se váleček začal rozpadat a uvnitř se objevila uvařená rýže se zeleninou. Bylo to chutné. Když jsem arancini dojedl, cítil jsem se velmi sytý.

Maje tento cíl konečně za sebou, mohli jsme se vrátit do San Saby. Opět jsme se museli prodrat hustou městskou dopravou, abychom mohli najet na cyklostezku. Déšť se sice zmírnil, ale jízda loužemi poznamenala můj zadek. Měl jsem ho také v louži. V letovisku Ganzini, kde už jsme šlapali po normální silnici, voda z nebe zmizela a asfalt začal vysychat. Rozhodli jsme se ještě dojet ke starému majáku, který kdysi hlídal úžinu. Městečko Torre Faro bylo milým překvapením. V sezóně tu musí být živo! Z restaurací voněly ryby, ale už nebyl čas. Co jsem chtěl, jsem ochutnal. Starý maják působil smutně v zástavbě domů, dávno vyhnán od vody. Pláže v Torre Faro působily ještě smutněji.