Výšlap jako za stara 2009: Česká Sibiř - sobota 24.10.

FOTOGALERIE ZPĚT
 
Trasa: Votice nádraží - Votice náměstí - zelená - Šibeniční vrch - silnice - Líštěnec - zelená - Kouty - Dolejší mlýn - cestounecestou - Arnoštovice - kolem potoka Mastník - průchod pod železnicí - závory u Heřmaniček - severozápadní roh Heřmaniček a dál směrem na Velké Heřmanice - rybníčky pod statkem na kraji Velkých Heřmanic - Mrákotice - silnice - Chotětice - Divišovice - cestounecestou podél Divišovského potoka - Strnadovský mlýn
  • Jarda Kafka odřekl účast v pátek večer, Petr Bruner v sobotu ráno těsně před odjezdem
  • obsadili jsme velmi výhodně vlak, jel však jinam. Ve správném vlaku jsme obsadili také výhodně kupé
  • Pavel Hrabánek se popral se sekanou a nakonec dal zbytek psovi Jany Jelínkové
  • na Šibeničním vrchu jsme nechtěně sešli ze zelené turistické, aspoň podle starých map
  • v Líštěnci jsme si nabrali do kapes ořechy
  • v Koutech jsme narazili na první památku - zříceninu hradu
  • za Dolejším Mlýnem jsme nechtěně sešli ze značky, ale aspoň začalo svítit slunce
  • ve "Smilkově" jsme dali krátkou svačinku a pak jsme začali hledat cestu ven z vesnice. Hřbitov za vesnicí byl divný a místo asfaltu byla polní cesta. Bylo to divné, ale nás to neťuklo. Koneckonců Heřmaničky byly na dohled
  • při cestěnecestě přišel náš vůdce Pavel Hrabánek na to, že jdeme úplně jinudy. Smilkov nebyly Smilkov, ale Arnoštovice. Vše podle map zase sedělo
  • na potoku Mastník jsme narazili na starý tunel a léta nepoužívanou cestu, na druhé straně jsme vylezli na silnici od Drahnova a na přejezdu začalo velké přetahování, zda-li sejdeme do Heřmaniček na pivo nebo budeme pokračovat ve zkratkách. Pivo prohrálo. Kvůli Honzovi Mojkovi, který pro něj nezvednul ruku. Někdo říká, že jsem to zavinil já, protože jsem čelo skupiny stáhnul, přičemž už mělo sto metrů směrem na Heřmaničky k dobru. Jenže jsem vyvolal velký chural a patřil k prohravší skupině
  • před Velkými Heřmanicemi jsme u statku opět zamířili zkratkami a konečně došlo na buřty. Místo u rybníčka bylo romantické, "lavička" jak vyšitá a voda na udušení ohně. Dokonce tu pro nás byly připravené klacky na buřty
  • asi po hodinové přestávce jsme proběhli lesem a sešli do Mrákotic a pak dál po silnici na Chotětice, kolem strašného statku dál do Divišovic. Nikde nebyla hospoda. Zbývalo dorazit do Strnadovského mlýna
  • závěr cesty byl asi nejméně cestou, byť jsme šli po staré úvozové cestě. Leč již hodně zarostlé
  • konec cesty byl rychlý, v pět už jsme byli na hotelu, takže většina se hned pustila do večeře
  • Franta Šíma vyloudil i kytaru od místních. I Bobo nakonec po velkém zdráhání hrál