Dolomity 2010 (16.): 3. den - ferraty Nico
Gusella (popř. Portón) a Vecchia
- mí spolunocležníci se ráno
probudili jako ťuhíci. Skřehotali
a nadávali na zimu. Při bohaté snídani se uklidnili
- opět se plánovalo, co jít. Pavel Schmidt chtěl nejdříve
na procházku kolem hotelu. Ale podlehl davové psychóze
a vyjel se všemi k horní stanici lanovky pod vrcholem
Rosetta. Slíbil jsem mu, že půjdeme jednodušší
trasu, a to přes ferátu Nico-Gusella. Ještě se k nám přidala
Jana Svátková, kterou jsme dostali na starost
- všichni ostatní, mimo trekařů, vycházkářů, šli
"měsíčním údolím" pod ledovcem Fragusta k chatě
Pradidali a dál přes ferátu Portón
- já jsem tuto cestu nevolil, protože jsem jí šel před
osmi lety jako jediný. Část absolvovala i Marie Svátková.
Šel jsem raději objevovat něco nového
- naše malá skupinka začala dlouhým sestupem od chaty
Rosetta nádherným údolím pod vrcholem di Roda. Cesta sice
klesala prudce, ale protože jde o Dolomitskou cestu číslo
2, je velmi dobře upravená. Sestup je pohodový. Leč dlouhý
- uprostřed mohutných vrcholů se cesta na chvíli uklidnila
před rozcestím Fedde, kudy ten den scházeli dolů Marie Svátková
a Vašek Soukup, dál již nepokračovali
- na druhé straně údolí se cesta zvedá a stoupá napříč
šikmou
kamennou plotnou nad sněhovým kuloárem. Traverz je téěmř
po celé délce zajištěný
- tento úsek končí v sedle di Ball, odkud je chata Pradidali
na dohled. Čili za špatného počasí úniková cesta
- my však hledali, kudy dál? Ze sedla di Ball sice vedla v
suťovisku nahoru stezička, ale nebylo moc jasné, kam vede a
kde je vlastně naše feráta. Pavel Schmidt dobře odhadnul, že musí projít mezi dvěma
vrcholy v suťovisku nad námi
- to se ukázalo jako dobrý odhad. Nevedla sice skalním kuloárkem
pod pravou stěnou, jak jsme si mysleli. Lana
traverzovala a svisle překonávala šikmý hřeben, který suťovisko
uzavíral. Vždycky čtyři metry kolmo nahoru, čtyři metry
traverz a zase nahru-traverz. A to několikrát za sebou. Nejtěžší
bylo asi místo, kdy sice kolmá část nebyla nijak vzdušná,
ale plocha, po které se stoupalo, neměla téměř žádné
stupy. Otěr ale fungoval
- feráta Nico Gusella nebyla sice procházkovým chodníčkem
a jistý lezecký um vyžadovala, ale nešlo o nějak složitou
ferátu
|