Sardinie 2010: 2. den - Livorno - Olbia - Isola Rossa
- Dopolední čas utekl na palubě trajektu docela v pohodě.
Vyvaloval jsem se na lavičce tvář vystrčenou ke sluníčku.
Chvílemi jsem i pospával a moc vliv slunce nekontroloval. A
tak se stalo, že ještě než jsem vstoupil na půdu
Sardinie, už jsem byl značně ožehlý sluncem. Možná i
vovařený.
- Brzký popolední přejezd vnitrozemí Sardinie na trase
Olbia - Témpio Pausánia - Isola Rossa proběhl bez většího
vzrušení. Snad až na výhledy na pohoří Monte Limbara,
které nás čekalo jeden z následujících dní. Za okny se
míhaly korkové duby. Žádná česká dubiska to nejsou.
Takové jablůňky. Hlavní kmen mají zbavený kůry, která
se zpracovává v oblasti Témpio Pausánia. Údajně je
Sardinie vývozcem korku číslo jedna. Za zmíněným městečkem
nám autobus na vyhlídce na chvíli zastavil, abychom si
mohli prohlédnout Měsíční údolí (Valle della Luna) se
skalisky Mnich a Ježibaba.
-
Pak jsme se objevili na hraně náhorní části této
krajiny, pod námi bylo městečko Trinitá d´Agultu a hluboký
pád k moři. V tomto městečku autobus málem uvízl, protože
kvůli lidové veselici nás vyhnali do bočních uliček,
kterým jsme projeli jen o fous. Zhruba po několika serpentinách
jsme se ocitnuli v nížeji položené obci Paduledda, aby nám
bylo jasné, jak vysoko budeme muset každý den vyjíždět
od moře. Řeknu to jedním slovem: hodně.
- Na kraji bývalé rybářské vísky Isola Rossa, nyní
docela rozrostlého turistického městečka, nás autobus
vysadil a několik italských autíček nás rozváželo po středisku.
Nakonec jsme nebyli až tolik rozstrkáni, jak jsme se obávali.
Aspoň tři apartmány byly těsně vedle sebe a na stejném
patře.
- A začalo seznamování, co má ten a onen, a co my ne a oni
jo. Hlavní rozdíly mezi naším apartmánem a sousedním
obsazeným Rybaříky a Kozáky: my měli veliký balkón, na
kterém se dalo vegetovat, čili trávit celý den. Sousedi měli
jakousi pavláčku, kde akorát mohli sušit prádlo. To nám
se tam ještě vešla kola. Jejich každý pokoj z celkového
počtu dvou měl vlastní koupelnu s WC. My měli jedno
dohromady, ale s pračkou. Sousední luxus byl vyvážen tím,
že ten luxus byl prapodivný. Při sprchování se muselo sedět
téměř na míse, jak byly koupelničky malé. A pak už to
bylo celkem srovnatelné.
- Jen jsme rychle vybalili a šup do městečka na korzo seznámit
se s místními podmínkami a nabídkami. Ať už nákupními,
restauračními, kavárenskými a plážovými. Nabídka ušla
a hlavně bylo zjevné, že mnohé služby teprve začínají
fungovat. Už ani nevím, co jsem ten večer jedl, ale vím,
že jsem velmi spokojeně strávil spolu s dalšími kolegy večer
v jednom z barů. Na kafi a na víně. Místní víno, čili
vino locale mělo zvláštní chuť. Dost připomínalo známou
řeckou reicinu.
- Ještě musím zmínit, že tu noc jsem poprvé a naposledy
opustil společnou ložnici s Bobem. Kvůli chrápání.
Detaily však příště.
|