Sardinie 2010: 9. den - Santa Teresa Gallura - Capo Testo - Isola
Rossa
- Cestou jsem fotografoval a zkoušel najít zkratku na hlavní
zpáteční silnici. Nenašel. V zatáčkách nad Santa
Reparata kolem mne prosvištěl Jindra G. na silničce, které
zcela zjevně nic jiného než jízda na kole nebavila.
Koneckonců když jsem dojel na parkoviště a vstup k mysu
Capo Testa, Jindra to již obracel. Byl to prostě rychlík.
- Prohlídka Capo Testa byl asi jeden z velkých zážitků na
Sardinii. Moc jich totiž nebylo. Akorát že po skalách se v
cyklistických botách lezlo špatně. Proto jsem musel prohlídku
zkrátit.
- Cestou zpět jsem myslel, že jsem potkal další naše lidi
mířící na mys, ale byly to sousedi. Němci.
- Vrátil jsme se zpět do Santa Teresa in Gallura aniž bych
kromě Jindra kohokoli potkal. A tak jsem se vydal domů sám
samotinký. Nijak mi to nevadilo. Chtěl jsem hledat terénní
cesty poblíž moře, což by se možná každému nechtělo.
- Nejdříve jsem sjel z hlavní silnice u pláže Renna
Maiore. Bohužel jsem záhy zjistil, že většina těchto
sjezdů je slepých. A tak jsem zase jinou cestou vyjel na
hlavní silnici.
- Po druhé jsem zkusil odbočit u pláže Lu Littaroni.
Tentokráte jsem byl úspěšný. Souběžně s hlavní silnicí
vedla cyklistická stezka, která naštěstí po kilometru
odbočila k vodě a dál vedla podél mořského pobřeží.
Bohužel také ne až úplně nakonec. Po čtyřech
kilometrech jsme musel zpět na hlavní silnici.
- Bylo chvíli po poledni, když jsem dojel k odbočce do městečka
Vignole Mare, kde byla další pláž.
- Dal jsem si mušle a lá marinara. Nejběžnější recept.
Ale zdejší byly chuťově bohatší. Bylo v nich více koření
a asi také smetany a vína. Byly výtečné.
- A pak zase zpátky na hlavní silnici, protože ta začal
konečně stoupat a oddalovat se od moře.
- V dálce přede mnou od nějakého bistra vyrazila dvojice
cyklistů. Podle trika jsem hádal Věrku H. A tak jsme se
dvojici snažil dohnat. Nešlo to. Zůstávala stále ve stejné
vzdálenosti. To začalo být na Věrku podezřelé. Před
odbočkou na Costa Paradiso dvojice zastavila. Šlo o naši průvodkyni
a jednoho z řidičů. Věrka naopak v místním bistru již
seděla s mnoha dalšími Voltkaři. Byl nejvyšší čas na
pivo. Vedro bylo husté.
- Zbytek cesty jsme jeli poměrně společně. Leč
"zkratkou" přes Cala Rossa nikdo se mnou nejel. Pro
nejistý terén. Raději si to vyšlápli do Paduleddy. Kde ovšem
navštívili hospodu s Toníčkem.
- Já to vzal zkratkou a uznal, že to asi pro některé
nebylo. Ne kvůli hadům, ale terénu.
- Opět jsme se sešli na terase u vína. Časem k nám přibyli
i Vláďa K., který Bobovi spravoval chybějící drát.
Praskl.
|