Sardinie 2010: 12. den - odjezd, návštěva Olbie, noční trajekt do Livorna

FOTOGALERIE ZPĚT
 
Bus: Isola Sarda - Olbia ...
celkem 0 km
  • Je možné, že v den odjezdu ještě někdo na kolo vyrazil. Ale musel brzy ráno, protože kolem 12. se musely kola odevzdat. Já už nikam nejel.
  • Naopak jsem se svými spolunocležníky sebral, odnesl batohy a odvedl kolo k autobusu a šli si sednout do jedné z místních kavárniček u přístavu. Dali jsme si kávu a postupně se snažili vyluštit, co píší italské noviny. Moc jsme toho nepřeložili.
  • Lidi přibývali a čekali na autobus.
  • A pak se jelo. Známou cestou přes Témpio Pausánia.
  • V Olbii jsme zastavili nedaleko přístavu. Většina se snažila najít nějaký podnik s jídlem. Moc času totiž nezbývalo. První restauraci jsem opustil. Musel bych sedět venku, nic zajímavého nenabízeli, tedy plody moře jo, ale já už chtěl něco jiného.
  • Tak jsem se sám vydal hledat centrum. Narazil jsem na hlavní třídu, procházel uličkami v jejím okolí, dal si zmrzlinu, narazil na Boba s Horovými, kteří sháněli tabák kvůli cigaretám. Odloučil se od nich a přímo na hlavní třídě si sedl k malému stolku, dal si víno a pizzu a pozoroval místní cvrkot.
  • U autobusu jsem stihnul ještě jedno kafe a už hurá do přístavu a na loď.
  • Do lodi jsme pronikli mezi prvními a obsadili jedno z mála míst, kde se dalo natáhnout mimo kajuty. Moc takových míst totiž na trajektu nebylo. Polovina našich lidí zalezla naopak do kajut. Asi udělali dobře.
  • Jarda K. se zdráhal hrát na kytaru, protože v blízkosti bylo dětské hřišťátko. A děti koukali na televizi. Já mu stále říkal, ať na ně dlabe, že jim je to také jedno. Dlouho se zdráhal. Pak začal hrát a bylo hned zřejmé, že nikoho rušit nebude. Na lodi byl totiž docela velký hluk.
  • Kolem půlnoci se loď uklidnila a Jarda skončil. Část už různě polehávala.
  • Problém spaní byl v tom, že na palubě nikdo nezhasnul. Museli jsme si přehodit něco přes hlavu. Vrtěl jsem se celou noc, i když jsem měl prášek na spaní.