Slovensko 2010: 2. den - Zadielská tiesňava
- Sestup k začátku/konci Zadielskej tiesňavy byl ještě
dlouhý. Zadielskou chatu jsem minul, protože jsem se snažil
stihnout vlak ve čtyři odpoledne. Nechtělo se mi čekat
na Zadielu další čtyři hodiny.
- Při sestupu tiesňavou mne už nohy, zvláště na
chodidle dost nepříjemně pálily.
- Když jsme konečně dorazil do vesnice, blaženě jsem
se posadil v kiosku, jediném to podniku na cestě (vyjma
Zadielskou chatu, která malinko bokem). Měl jsem čas na
jedno pivo a vychladnutí nohou.
- Další kilometry po asfaltu na vlak byly trochu mučením.
Opět se za mnou táhly dva čoklící.
- Ve Dvorníkách jsem nabyl pocitu, že nádraží někde
zmizelo. Nezmizelo. Trať vedla v záhlubni. Ono to nebylo
nádraží, ale plechová bouda. Na vlak již čekali Bobo
F. a Daria B., kteří jeli do Zadielu taxíkem.
- Vlak přijel za 10 minut. Během jízdy od nás nikdo
nechtěl peníze.
- Od nádraží v Lipovníku nás ještě čekaly dva
hnusné kilometry do vesnice.
- Chvíli to vypadalo, že restauraci Lacinál mineme. Mně
se chtělo docela spát a hlavně dát pokoj nohám. Nedal
jsem. V Lacinálu jsme byli tak dlouho při máslovici, až
nás dojeli všichni ostatní o čtyři hodiny později,
zatímco my mezitím poznali téměř kdekoho v hospodě.
Zejména Laja.
|