Slovensko 2010: 3. den - Krásna Hórka nebo Silická planina
-
Za hradní bránou jsem narazil na Jirku H.
a Danu S., kteří nebyli v naší první skupině při
prohlížení interiéru hradu. Do další prohlídky však
zbývalo pět minut, tak jsem se k nim přidal.
-
Provaděčka se snažila od nás oddělit
jediného pána, který si zaplatil fotografování. My
ostatní fotografovali polotajně. Skupina byla tak
rozcouraná, že milá dívčina z hradu neměla o ničem
přehled.
-
Její výklad byl slušný v mezích možného.
První skupina měla údajně skvělou průvodkyni. Škoda.
-
Návštěva hradu byla zajímavá. Mimo jiné
i tím, že jde údajně o nejzachovalejší hrad na
Slovensku.
-
Po hodinovém prohlížení jsme seběhl
strání od hradu a natrefil hned na Boba a Dariu, kteří
už to nemohli v druhé hospodě vydržet. Prý hrozný
personál i nabídka a tak to doporučili všem ostatním,
kteří se tam nahrnuli. My ve třech šli zase do
motorestu, kde byl klid a pohoda. Dal jsem si jelení guláš,
divinu ze jeleňa.
-
A pak jsme úplně stejnou cestou po žluté
zase šlapali kolem prasátek, která mohla být schována
v poli. Kdo ví, co to bylo za plodinu? Vika?
-
Na kraji vesnice nám to nedalo a ještě
naposledy jsme zapadli do Lacinálu. Na máslovku samozřejmě.
-
Pak už jenom probíhalo balení, kdy někteří
byli nervózní, neboť jsme průběžně vyhlašoval
odjezd. Asi to nebyl úplně bezva humor. Jitku P. to tedy
nebralo, i když to možná bylo kvůli synovi Petrovi,
který si z odjezdu zase až takovou hlavu nedělal.
-
Odjezd autobusu byl naplánován na 16.30 a my jeli od 10
minut dříve.
-
Do Popradu jsme přijeli trochu později,
takže začal být problém, zda-li stihneme večeři.
Bohužel ke smůle malé skupinky hotel Tatra hned u nádraží
nevařil. Tak jsme museli do dalšího. Dali jsme si všichni
řízek, leč někteří znervóznili, poprosili o škatuli
a nakonec jej dojídali ve vlaku. Já vydržel v klidu, řízek
jsem snědl a šel na vlak.
-
Při nástupu jsem musel trochu zprudit průvodčího
a dva mladé lidi nastupující před námi, neboť začali
místo nastupování řešit placení. Samozřejmě že naši
lidé na peróně začali nervózně pokřikovat, ať někdo
hned zadkem. Průvodčí moc nechtěl pochopit a chtěl vyřizovat
placení. Málem jsem jej musel kopnout do holeně, aby se
probral. A pak už to šlo naráz.
-
Vlak přijel do Prahy pouze s 15 minutovým
zpožděním. Tak to je bomba.
|