Expedice 2012: Krilo-Omiš-Cetinje-Omiš / 9. den
- průjezd Jesenicí působil divně, mnoho domů bylo prázdných
ne-li rozbitých. Trochu mrtvé město. V polovině se cesta
rozděluje. My se vydali vlevo po "betonovém"
podkladu, protože pravá se nám zdála příliš klesat. Cesta
se záhy zúžila a tvrdě stoupala. Byla to zbytečná oklička,
neboť jsme se vrátili na tu postní
- cesta se kroutí a houpe. Až do další vesničky Krug vede
asfalt. Zde je velká křižovatka. Skutečně zde probíhala
oprava. Na odbočce doprava, dolů z kopce. Čili ne v našem směru.
Zde je nutno pokračovat doleva, což je všem jasné i podle
mapy. A na levém směru se nic neopravovalo. A že by něco
spadlo ze skal? Pochybuji. I opravovaný kus šel na kole v
klidu projet
- pokračování za Krugem přejde v šotolinu, což pro některé
může ztížit jízdu, ale nejde o nic drsného. A cesta se dál
houpe. Dole u moře je velké ložisko či skládka černého písku.
Kde ho berou? Po sopečné činnosti ani vidu, ani slechu. Místní
hasiči měli cvičení
- Omiš není stále vidět, když cesta přejde zase do asfaltu
a začíná se konečně klesat serpentinami. Na sjezdu jsme
objevili první veřejný vodovod v Dalmácii
- chvíli po desáté jsme už byli v Omiši, což byl skvělý
čas. Aspoň pokud jde o další plány. Projeli jsme parkovištěm,
kde měl být autobus. Nebyl. Vzhledem, že jsme časem dohnali
naše lidi, musel tudy projet před námi
|