Expedice 2013: Velia/Elea, Marina di Ascea-Agropoli-Paestum / 4. června, 5. den

FOTO J.MICHALA FOTO J.HAMPLA ELEA/VELIA - POPIS ZPĚT   Program: prohlídka archeologického parku Velia/Elea Trasa: Castellammare di Velia - Marina di Casal Velino - Pioppi - Acciaroli - Mezzatorre di San Mauro Cilento - Baia dei Pini - Parco Marghetto - Capitello - Agnone - Ponte S. Nicola/Montecorice - Case del Conte - Rosaine - Baia Arena - Ogliastro Marina - Licosa - San Marco - Santa Maria di Castellabate - Santa Maria - Azienda Agricola San Giovanni - Santa Maria - Alano - San Pietro - Archi - Agropoli - Licinella/Paestum 75 km autobus nás odvezl do Mariny di Ascea, kde jsem den předtím končili, bylo vedro a tak většina účastníků zájezdu raději sedla na kolo a jela. Jenom malá skupinka šla navštívit starořeckou Eleu a římskou Velii. A nebyla to vůbec špatná prohlídka, protože šel s námi průvodce a bylo jasné, že o mnohém hodně ví. Ukázalo se, že členem sdružení Agusta Sedláčka, které se stará o hrady v Čechách. Díky jeho vědomostem byla návštěva poučná, i když středověká normanská věž byla zavřená, v poledne jsme také vyrazili na trať. Karel Z. měl stálé obavy, aby se nám neztratil Jirka H., ale toho se ujal průvodce, v přístavu Pioppi jsme dohnali větší část spolujezdců, kteří končili oběd. A jeli jsme s nimi ve větším houfu, a tak jsme míjeli jedno pobřežní městečko za druhým, až jsme dojeli do Baia Arena, kde jsme na chviličku zabloudili při hledání cesty na poloostrov Licosa. Průvodce Mikota však věděl, jak dál, park na poloostrovu Licosa byl otevřen. Zbytek cesty do San Marco byl asi pro holky trochu dobrodružnější, protože širší asfaltka skončila, cesta se občas velmi zúžila a změnila se v šotolinu. Až do přístavu San Marco, dali jsme si zmrzlinu a hledali průjezd podél moře. Nebyl. V jednu chvíli jsme museli přes písčinu, což většinu naší skupiny svedlo ke koupání. Jen já a Pavel - dva nekoupající se - pokračovali dál podél pobřeží hledajíce cestu na Agropoli, vyšlapali jsme prudké stoupání na druhé straně zálivu až k Azienda Agricola San Giovanni, kde byl zákaz další jízdy. Pro soukromý pozemek. (Dva lidé z busu to přes zákaz projeli, nikdo jim nic neřekl.) My hledali přejezd ještě o kousek výš k vrcholkům, ale pokračování bylo dost nejasné. Navrhnul jsem otočení, protože na šutrech, ne šotolině, mne bolel už docela za ty dny rozbitý zadek. Otočili jsme to, vrátili se zpátky k moři a hledali výjezd k hlavní silnici od Castellabate do Agropoli. Našli, ale poslední stoupání k hlavní silnici bylo maso! bohužel sjezd do Agropoli jsem si nemohl vychutnat, protože mi pomalinku unikal vzduch z duše. Takže jsem trochu po silnici "slajdoval", což ve velikém provozu nebyla moc velká radost. Kromě toho to znamená větší valivý odpor, a tak zatímco si Pavel jel v klidu, já musel šlapat ostošest, protože se osazenstvo našeho pokoje cítilo mírně unavené, šli jsme na večeři k bazénu. Na větší štrapáce nebyla nálada.