Expedice 2013: Vesuv, Pompeje (Herculaneum) / 5. června, 6. den
Program: výjezd k Vesuvu a návštěva kráteru, přejezd do Pompeí, prohlídka
archeologického parku. |
- vstávali jsme brzy, což nebylo úplně ideální po mírném flámečku, ale zase se dalo spát za jízdy
k Vesuvu,
- výjezd ke kráteru byl malým dobrodružstvím, neb některé zatáčky na úzké horské silničce autobus zdolával velmi obtížně,
- horší ovšem bylo, že vrcholek sopky byl v mlze, takže jsme mohli jen doufat, že mraky zmizí,
- nezmizely,
- za deset euro se mohlo dovnitř. Zbývalo vystoupat zhruba 100 výškových metrů po sopečné cestě. Parkoviště je těsně pod vrcholem,
- co říci k sopce? Kráter byl v mlze a tak na větší světelnost bylo třeba čekat. Na výhled do údolí jsme mohli zapomenout. Většinu času prohlídky
jsme spíše strávili výstupem k a sestupem od kráteru. Bohužel schází se stejnou cestou, protože obkružní cesta byla zavřená.
A stejně nevede kolem dokola kráteru,
- a zpátky stejnou silničkou, takže asi tři zatáčky autobus projížděl na dvakrát až třikrát. Jednou to vypadalo, že mašina
nezabere, necouvneme a zůstaneme napasování v zákrutě,
- cestou do Pompejí jsme vysadili Pečovi uprostřed neapolského Herculanea. Autobus se opět nemohl pořádně otočit a pomáhala nám
obec, aby odklonila ostatní auta a my mohli pokračovat,
- u památek panoval turistický masakr a my šli na oběd,
- když jsme začínali prohlídku bylo půl třetí, vedro. Na prohlídku jsme měli 3,5 hodiny. Naštěstí uvnitř archeologického parku
až zase tolik lidí nebylo,
- jak chodit po památkách, tedy zbytků domů 3,5 hodiny a nezývat celou dobu? Šlo to dokonce výborně, a to proto že jsme se dohodli
na jistém postupu: já četl z Ivanina průvodce, Ivana K. hledala důležité body na mapě k průvodci, abychom četli správný text a Marie S.
hlídala postup podle nové mapy a doporučené trasy. Takto postupujíce nás bylo zhruba šest až sedm. Já přeskakoval dlouhé pasáže, kam vede
která chodba a vybíral jenom ty, které dávaly představu, jak se konkrétně v které stavbě žilo a k čemu tedy sloužila. Když jsme končili
prohlídku u Necropoli, tak nás bylo téměř deset. I Pavel S. nakonec tak dlouhou prohlídku zvládnul, i když si původně myslel, že na to dá
30 minut, více ne!
- v sedm jsme byli u autobusu. Přesně a pak hurá domů, tzn. příjezd k 9. večerní. Co s tím?
- zamířili jsme do Las Vegas, které nás uspokojilo více než restaurace u bazénu,
- já si objednal místní specialitu kraje Cilento, což byly chudé noky v jakési téměř polévce. Bylo to pikantní. Chilli papričky
mají zjevně v Kampánii rádi, protože je dávají i jako přísadu na stoly. Jídlo se jmenovalo Pasta e Ceci di Cicerale. Bylo to zajímavé,
ale chuťově chudé. Těstoviny alio olio jsou zajímavější. Holt každá zkoušta je riskem.
|