Expedice 2014: Černá Hora / 2. den - příjezd do Sutomore

• co říci o nekonečně dlouhé cestě? Lidi pospávali. Co taky měli dělat, že?
• pár kilometrů před Ploče skončila dálnice a pak už se autobus šinul nekonečně pomalu
• 09:30 za zmínku stojí objezd delty řeky Neretvy, kraje mandarinek. Při výjezdy z tohoto údolí jsme si udělali první zastávku u stánků s mandarinkami. Prodejci byli pryč, ale část účastníků zájezdu vylovila něco málo kousků ovoce z opuštěných staveb stánků
• další "dobrodružství" nás čekalo na měkkých hranicích při průjezdu krátkým pobřežím Bosny-Hercegoviny. Nikdo si nás nevšímal a my si nevšímali jediného většího městečka této země - Neumu
• 11:15 zastávka na odpočívadle za Dubrovníkem, abychom si mohli udělat v klidu pár fotografií tohoto města. Okolí odpočívadla bylo však dost zarostlé. Dubrovník nebyl moc vidět, ale jinak v klidu
• asi o půl hodiny později nás čekalo již větší dobrodružství při vstupu do Černé Hory. Ne že by nás nějak moc lustrovali, ale hodinku jsme si počkali
• 13:50 naloďování na trajekt v Lepetane. Trochu jsme se nevešli, ale za chvíli jsme už byli na druhé straně, v Kamenari
• Budvu a poloostrov Svatého Štefana jsme viděli letem-světem. Cesta byla ještě dlouhá
• 15:30 téměř po 24 hodinové jízdě konečně v Sutomore
• ihned začalo rozdělování pokojů, protože jsme bydleli ve třech penzionech místo jednoho, jak nás ujistila CK dopředu. Sice byly nedaleko od sebe, ale dost izolované. Mělo jít údajně o apartmány. Někde možná i šlo, ale představa, že by si na pokoji někdo něco uvařil, byla zcestná. Pouze čaj. Lednice byla k dispozici, tak jsem do níl strčil zbytek anglické slaniny a při odjezdu na konci zájezdu na ní zapomněl
• 16:30 jsme už lezli do moře na oblázkové pláži (viz obrázek). Moc lidí u moře nebylo, přestože byla sobota a hezky. Do vody jsem vlezl i já i Pavel. Na chvíli a naposled. Průvodkyně Alice tvrdila, že voda má 26 stupňů, ale to neměla. Voda sice studená nebyla, ale polívčička taky ne. Ostatní naši se nadšeně koupali. Kachny! My dva jsme se raději odsunuli do přilehlé kavárny a dali si domaču lozu. Několikrát. I výborné kafe. Kvalitní měli všude, to je potřeba Srnogorcům přiznat. Bohužel jsem okamžitě ztratil brýle proti slunce. Vzhledem k tomu, že ztráty této komodity půjdou v mém případě do stovek, tak o nic nešlo. Později jsem si koupil v Albánii nové, za 5 euro. Jiná cena za brýle nebyla
• 18:00 jsme se sunuli zpět do penzionu na večeři. Jirka Hora ztrácel orientaci. Mezi opuštěnými krámy, hotely a putykami to nebylo těžké
• 19:00 začala tradiční večeře v naší domácí závodce. Jinak se místní kuchyně v penzionu nedala nazvat. Nakrouhané zelí bylo po zalití olejem a vinným octem chutné, ale nabídka zelí zůstala po všechny dny stejná. Jídlo sice nebylo nedobré, byla to středomořská závodka IV. cenové skupiny
• a pak se sedělo a kecalo, ale nedlouho. Lidé po jízdě autobusem odpadávali. Pivo stálo 1,5 euro, 2 dcl bílého vína 2 eura