Expedice 2014: Černá Hora / 4. den - výjezd k hoře Lovčen, návštěvy měst

• že v úterý přijde déšť, jsme věděli. Doufali jsme, že bude pršet drobně a jízdu na kolech to nezastaví. Při průjezdu Budvy ještě před stoupáním do hor byla naděje veliká. Na oknech sice bylo pár kapek, ale nebyl to déšť. Bohužel s vyšší výškou to bylo horší a horší
• 10:14 jsme zaparkovali v centru Cetinje a první, co jsme podnikli, byl nálet na prodejce deštníků. Menší za 5, větší za 7 euro. Toho dne udělali deštníkáři kšeft. Lilo
• 10:20 při návštěvě Cetinjskiho manastiru (viz obrázek) mne dopadlo oko neochvějného strážce a musel jsem vymazat čtyři tajně pořízené fotografie. V manastiru se nesmělo fotit ani za peníze
• 10:35 na hlavním náměstí (Balšiča pazar) jsem ochutnával neznámé plody, jejichž název byl iglice (též zinzule nebo žižula). Říkám se jim rudé datle. Jí se i na omak tvrdší slupka. Pod ní nazelenalá mírně sladká dužina obaluje podlouhlou pecku. Taková datlička
• v kostelíku Vlaška crkva na dalším náměstí se fotit dalo. Za 2 eura. Pak jsem zamířil do Njegoševovy ulice, kde měly být výstavní vily - ambasády. Na místní poměry asi výstavní jsou. Prošel jsem okolo nich docela rychle a s mokvajícími botami jsem zasedl jako mnozí ostatní do kavárny u Dvorskego trgu, a to až do doby odjezdu
• 13:27 návštěva mauzolea Njegeše v NP Lovčen. Teda návštěva! Při výjezdu bylo jasné, že je po kole, i když jsme s Pavlem doufali v opak do poslední chvíle. Když jsme ale vylezli z autobusu, nejenom že lilo, ale hnusně fučelo. Někdo se vydal zdolat 480 schodů k mauzoleu Njegoše, já šel rovnou do restaurace zdolávat lozu. Zde samozřejmě za chvíli skončili všichni
• při odchodu bylo možno zakoupit proslavený njegušský pršut. Já jej koupil až později v klidu v supermarketu
• průvodkyně měla skvělý nápad. Přehodit prohlídku Kotoru na den odjezdu, a aktuálně místo toho navštívíme Budvu
• 16:00 naštěstí při krátké návštěvě Budvy už tolik nelilo. Dalo se jít téměř bez deštníku. Po krátké prohlídce města - staré centru malé, ale hezké - jsme zasedli na nábřeží do restaurace a dali si výtečnou pljeskavici. Kromě toho jsme objevili duňu čili dunju, dunjevici, dunjeviči. Jistě tušíte, že jde o alkohol. Z kdoulí. A víte, co to jsou kdoule? Něco mezi hruškou a jablkem. V každém případě jde o druh rakije. Zatímco domača loza stála 1,50 euro, duňa 2. Viz kdouloň obecná
• 18:00 začal návrat domů