Expedice 2014: Černá Hora / 5. den - ze Stariho Baru do Ulcinje a dál k Bojaně

• 09:00 vše začalo prohlídkou prohlídka města duchů - Stariho Baru. Počasí se již umoudřilo a i když po ránu nebylo nejtepleji, sluníčko se na nás smálo
• průvodkyni nám dělal Černohorka Zorica, která měla spoustu narážek na lenost Černohorců a ještě více kritizovala "Egypťany". Výklad velice podrobný a plný zajímavých informací, ale Zorica byla schopná mluvit celé dopoledne. Začali jsme procházkou kolem místní mešity a pak do vnitřního Starého Bari. Když s námi byla Zorica hotová, bylo 11:00. Dozvěděli jsme se spoustu informací i flóře rostoucí uvnitř hradeb, ale všechny jsem je zapomněl. Vlastně ne, na borovici černou si pamatuji. Prý se podle nich jmenuje Černá Hora, protože území země je jimi pokryto a země vypadá tmavě. Kdoví
• 11:15 cykloturistika směr Ulcinj začala hledáním tisíciletého olivovníku. Dost jsme kufrovali, až jsme se museli spolehnout na radu místních. Dotaz zněl zhruba takto: Gdě stara maslinica?
• 11:30 už začalo šplhání do prvního kopce nad městem Bar. Na náhorní plošině se cesty rozdělily. Alešova parta jela bahnitou trasou a značně se umazala, Trnkova grupa jela kratší trasou do Ulcinje a zbytek přes Gornu Kleznu. Drobně poprchávalo
• 13:20 jsme dorazili do Ulcinje a projížděli rovnou staré město na ostrohu. Ke konci nás čapl restauratér, který nám polichotil znalostí češtiny, jídelním lístkem také v češtině a tak jsme skončili v restaurace s výhledem na Malou plažu. Dali jsme si rybu oradu, která byla výtečná, ale také jsme zanechali v restauraci dost peněz. To víte, na hradbách!
• 15:15 jsme se sešoupli po obědě k Malej plaži (viz obrázek), natrefili dost našich lidí rozesetých po hospodách a vyrazili k Velikej plaži s cílem dosáhnout hraniční řeku Bojanu
• 15:30 Velika plaža byla dosažena brzy, byla prázdná a bez zlatistého písku, jak hlásal bedekr. Pak už jsme mazali po silnici jako pravítko
• 16:40 dosažena řeka Bojana. Pokračovali jsme přes most a řeku obklopenou lákavými přístavními restauracemi, projeli ostrov Bojana (Ada Bojana) a dojeli na pobřeží nudistického centra. Bez naháčů a opět bez zlatistého písku
• 17:00 jsme otočili konečně kola, střídali se na špici a mazali nazpět, abychom stihli autobus. Samozřejmě že ještě předtím jsem si vyfotil mokřady, kterým je ostrov Bojana protkán
• 17:50 v limitu jsme dorazili k autobusu v Ulcinji, kde jsme si měli možnost ukázat v jedné zahrádce, jak vypadá kdoule