Expedice 2014: Černá Hora / 6. den - kolem Skadarského jezera

• autobus musel projet placeným tunelem, mýtné se vybírá až na "skadarské" straně
• 09:00 začal výsadek na kraji obce Virpazar. Vše vypadalo skvěle, počasí bylo nádherné. Sledovat průběh trati a průjezdy vesničkami bylo obtížné. Orientaci umožňoval pouze cedule u odbočujících silnic. Vesnice na hlavní silnici žádné označení neměli
• 09:30 hned u výjezdu z Virzaparu se začalo stoupat, takže se skupina začala dělit. Navštívit staré kamenné domy v historické části vesničky Godinje nikdo nechtěl. Byly sice na dohled, ale přesto dost vysoko nad silnicí
• 10:10 skončil první stoupák v Gornji Seoce. To jsme ale ještě nevěděli, že silnice stoupá dál a dlouho. Měla vést mezi vinicemi a zpočátku i vedla. Později už krajinu pokrývalo jenom kamení a macchi
• 10:45 u Marstijepoviči skončilo konečně první stoupání. To už jsem jel vepředu sám. Pavel se coural někde vzadu
• výhledy na Skadarské jezero byly kouzelné, ale jestli měl někdo představu, že půjde o vyhlídkou cykloturistiku, tak se šíleně zmýlil. Nastoupali jsme údajně 1200 metrů. Cesta vedla většinou daleko od vody a poměrně vysoko nad hladinou. Pověstná pláž Muriči sice byla vidět, ale o její pověsti se dá pochybovat
• na konci stoupání jsem cítil hlad. Koukal jsem sice vlevo vpravo, ale hospoda nikde. Velkomyslně jsem minul babku u silnice, která prodávala mj. fíky. Po pár metrech jsem si nadával, že jsem u ní nezastavil. Takhle jsem měl pouze figu borovu
• 11:48 konečně v Gornji Briske, 473 metrů vysoko. Při průjezdu touto vesničkou, která snad jako jediná měla označení vesnice, začaly kolem cesty kaštanové stoleté háje. Hovoří se o lese koňských kaštanů. Prý jsou léčivé. Oslíci je žrali
• 12:10 jsem projel vesničku Kostanjice a jejím konci jsem už musel sebrat pár fíků ze země a něco sladkého zakousnout. Hlad se hlásil
• 12:25 naštěstí závěr cesty do obce Ostros klesal a hned na jejím kraji jsem natrefil na hospodu. Nic jsem nezkoumal a zasedl k jídelnímu lístku. Časem přijeli ostatní a dali se skvělé čevapy jako já. Majitel byl posléze vykoupen a musel chodit nakupovat naproti do sámošky
• 14:45 jsme opustili Ostros a vydali se vstříci poslednímu stoupání. Průjezd vesničkou Arbnež jsem vůbec nezaznamenal
• 15:30 konečně na vyhlídce u vysílačů téměř na hranici s Albánií. Cedule v sedle Šteepaš hlásala téměř 900 metrovou výšku, ale podle průvodkyně to byla jedna z mnoha místních nadsázek. 500 metrů prý bylo pravděpodobnějších
• následoval sjezd. Někteří si cestou udělali přestávku na jedné z vyhlídkových restaurací nad vesničkou Kravari
• 16:00 dostižen autobus ve Vladimiru. Nevím s kým, ale přiběhl i pejsek, který naši skupinu provázel už z Virpazaru. Tlapky měl rozedrané do krve. Do autobusu jsme jej naložit nemohli, ale ještě následující den jsme jej našli u pumpy, kde jsme jej předtím opustili
• 19:00 jsme dorazili přímo k večeři v Sutomore