Slovensko 2015/Malé Karpaty: Červeny Kameň, Veľka Homoľe /
26. 6. pátek
Trasa: Modra - autobus - Častá - Červený Kameň 3 km - pěšky mimo značky -
Horná Píla 4 km - Píla 5,5 km - Červený Kameň 6 km - Píla 7 km - státní silnice 8 km - autostop 9 km - Modra |
- a pátek ráno byl masakr. Ale ne dopravní!
- nyní pouze nastíním, v čem spočíval. Časem získám vyprávění od Marie S., od které jsem se to
doslechnul já. Podle mých tajných zdrojů však svědkem masakru nebyla Marie sama (což je pochopitelné),
ale jiná osoba. Jmenovitě se však tohoto svědka nepodařilo dodnes objevit,
- tak zatím jen nástin: naši lidi po příjezdu vlaku do Bratislavy z vagonu vystupovali a vzápětí nastupovali,
protože kdeco poztráceli,
zanechávali v kupé, takže steward začal šedivět. Nejlepší výstup měl údajně Vláďa Nývlt, který
neby k probuzení. Když konečně nadzvihl víka, pravil, že takhle Bratislava nevypadá, že on ji zná jako své boty
a že jede do Bratislavy. Žena Olga jej musela násilím vykopat z vlaku.
Rychlík prý nabral 10 minutové zpoždění díky gerontům z Prahy. Věřte, nevěřte. Já tomu věřím. Já si totiž
nic nepamatuji,
- pak už to vše údajně šlo razdva. Na moji osobu stížnosti nepadaly. Dokonce jsem zvládnul hromadný
nákup lístků na trolejbus, abychom neztráceli čas. Pravděpodobně jsme vše zvládli, protože
jsme se ocitli v Modre v pravý čas a stejně tak v autobuse dál. Tuto část vyprávění musím také získat
dodatečně,
- ubytování
v Modre muselo jít raz dva, stačilo vysypat obsah batohu na
hromadu - jako jsem to udělal já - a spěchat na autobusovou zastávku. Únavou a čekáním zde někteří
pravděpodobně usnuli. Aspoň to říkají fotografie,
- podobně probíhala i prohlídka hradu Červený Kameň. Po krátké procházke jsem ulehl pravděpodobně do trávy,
protože jsem se v ní probudil. Odhadem asi po hodině. Nikde nikdo. Vyrazil jsem, ale zjistil jsem,
že jsem zapomněl bágl. Naštěstí jsem místo spánku našel. Co jsem nenašel, byl Vláďa K. Prý
spal vedle. Dušuji se: já jej neviděl,
- vzhledem k osobní indispozici jsem si zkrátil trasu. Sešel jsem rovnou do obce Píla pod hradem,
kde jsem u cintorína
narazil na milého člověka (zhruba mého věku), který mi již zdaleka nabízel pivo. To jsem
samozřejmě nemohl odmítnout. Seděli jsme opřený o jeho auto asi hodinu a kecali o
nesmrtelnosti chrousta. Bylo to velice milé setkání. Nejen kvůli pivu,
|