Via ferraty 2016: 3. den - ferrata
Masaré (+ Rotwand) - Catinaccio/Rosengarten
- 12:58 konec ferraty. Na konci ferraty jsem
Eliášovi pobhlahopřál. Jenže to nebyl ještě konec. Čekal nás
krátký výběh na rozcestí. Opět jsme chvíli čekali vyhlížeje
Vláďu K. Nebyl
- 13:00 na rozcestí obou ferrat a začátek finálního
sestupu štěrbinou. Hned u rozcestí začal sestup jištěnou štěrbinou,
a to žebříkem. Byla úzká. Po zdolání pohodlného žebříku následoval
krátký, leč kolmý sestup na závěr jištěných úseků
- 13:10 úplný konec jištěných úseků.
Byli jsme rádi, že už je před námi jen obyčejný sestup. Jenže
ouha!
- 13:15 začátek krupobití, schovka pod skalou. Jen
jsme začali sestupovat příkrými serpentinami, počasí přihnalo
kroupy. Bohužel skály byly dost daleko. Chvíli nám trvalo, než
jsme se pod nimi schovali podobně jako dva italští horolezci. Na
chvíli přestaly kroupy padat a my se přemístili pod další skálu.
Měli na hlavách helmy, nasadili pogumované bundy a Italy
opustili. Kroupy nekroupy
- 13:50 zastávka v chatě Roda di Vael. Celou cestu
nás kroupy provázely. Ale už neštípaly do holého krku.
Probojoval jsem se k pultu, dal si pivo a pro Eliho horký čoklit.
Přestalo pršet. Všichni kvapně opouštěli hory
- 14:00 zastávka na loukách Mandra de Vael u koní.
Jeden byl skutečně žebráček přítula
- 14:25 opět u potoka Ruf de Panti, začátek
sestupu po cestě č. 547. Podle plánu jsme sestupovali dolů bez
použití lanovky. Sestup byl velmi dlouhý a Eliáš musel občas
odpočívat. Jinak šlapal v pohodě. Špatné počasí se opakovaně
vracelo a já musel schovávat fotoaparát.
- 15:20 zastávka u kostelíka a hřbitova nad vesničkou
Vigo di Fassa. Dohnali nás Fantovi, kteří u kostelíka byli na
procházce den předtím. Na hřbitově jsme se museli nakrátko ukrýt,
protože zase lilo
|