capo 1
A E D AE7
1. Napůl jako hrou a napolovic vážně čerstvou maturitou zmužnělý,
A E D
A E7
chtěl jsi dobýt svět a svět se tvářil vlažně na tvý bubnování nesmělý.
A E G D A E7
Hlavu plnou vět a nadějí svý mámy, zkoušky přijímací, potom pád,
A E D A
znalosti jsi měl, cos neměl byli známí, takže litujeme, za rok snad.
Hmi E
A
A tehdy poprvé jsi řekl nevadí: Zase bude líp.
A E D A
E7
2. Pomalu šel rok a zase stejná škola čekáš předvolání každej den,
A E D
A E7
předvolání máš a na něm vlast tě volá, takže za dva roky, s úsměvem.
A E G D A E7
Dva roky vzal čert a za nějaký týden stojíš na radnici s holkou svou,
A E D A
bylo to s ní fajn, tys věřil že to vyjde, kde tvý nebetyčný plány jsou.
Hmi
E A
A tehdy podruhý jsi řekl: Nevadí, zase bude líp.
A E D
A E7
3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy, prej že ve dvou se to táhne líp,
A E D
A E7
jenže už jste tři a máma s dvěma bráchy, starej dvoupokoják, špatnej vtip.
A E G D A E7
Tak jste žili rok v tý supertěsný kleci vzteky vysušený jako troud,
A E D A
potom jeden den si žena vzala věci, další připomínky řešil soud.
Hmi E
A
A tehdy potřetí jsi řekl: Nevadí, zase bude líp.
A E D A E7
4. Už jsi dlouho sám a věci co se stanou se tě nedotýkaj, byl jsi bit,
A E D A E7
všechno už jsi vzdal a postavil se stranou, vzal sis dovolenou, chceš mít klid.
A E G D A
E7
Osamělý dům u rychlíkový trati, oči za záclonou zapranou,
A
E D A
vlaky jedou dál a málokdy se vrátí, život nemá brzdu záchrannou.
Hmi E
A
Tak řekni sakra to svý nevadí, zase bude líp.