capo 1
A Emi Emi7 A
1. Nás bylo sedm romantiků netušících že se všechno mění,
A Emi Em7 A
a stačilo pár okamžiků, patnáct let to vlastně tolik není,
F+mi C+mi HmD E
však sotva v pátek odhoukaj to pomyšlení každého u nás svá-dí,
A Emi Emi7
A
svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí.
A Emi Emi7
A
2. Léta krásy nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
A Emi Em7 A
jen v uších pořád zvoní blues co na mýtinách jazzman vítr troubí
F+mi C+mi Hmi D E
zas jdeme známým údolím tak jako v časech naší zašlý slávy,
A Emi Emi7 A
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.
A Emi Emi7 A
3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
A Emi Em7 A
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň kdysi blízkou,
F+mi C+mi Hm D
text není žádnej Kainar dávno víme všichni že je vlastně hloupá
E
A Emi Emi7 A
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.
A Emi Emi7 A
4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
A Emi Emi7 A
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík který ještě zbyl mu
F+mi C+mi Hm D E
/: ten uhlík to je jistota, že všední dny člověka neumoří,
A Emi Em7
A
čas od času se podívá a řekne je to dobrý - ještě hoří. :/