D7
1. Život je pro mě obnošená vesta,
G
vše co se dalo, dávno už jsem prožil,
D7
teď už mi zbývá jenom jedna cesta,
G C E7
vstříknout si trochu jedu do žil.
Am
Pár kapek utrejchu jsem požil
Cm
a zítra zase pro změnu
G
v případě že bych ožil
A7 D7
kulí si hlavu proženu, pro koho, pro ženu.
Gdim
D7
To jsem si říkal, když mi bylo dvacet,
G
když nevěděl jsem, kudy dál,
D7
až dobrý přítel vrazil mi pár facek
G Gdim
C D7 G
a pak se to - mu se mnou smál.
Gdim
2. Dva roky na to, to jsem se zas věšel,
pro tu co měla oči jako mandle,
co měla pro mne, když jsem se s ní sešel,
polibky s chutí cukrkandle.
Pro ní jsem došel k rozhodnutí,
že život pes je, buď jak buď,
a že mě nikdo nedonutí,
abych ho žil, když nemám chuť.
Tu opět přítel objevil se náhle,
nadávky jeho vyřklé z plných plic,
to byly kapky do mé duše zprahlé
a z té mé smrti nezbylo zas nic.
3. Až jednou, lehl jsem si na koleje,
neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek,
čekal jsem dlouho, vlak však stále nejel
a pražce tlačily mě do lopatek.
Dobytčí vlak do městských jatek
měl ukončit mé trápení,
byl všední den a přece svátek,
dobytčí vlak měl zpoždění.
Čekal jsem zdali přítel se mi zjeví,
aby mě vyrval smrti ze klína,
nejde a nejde, asi o tom neví,
tak jsem se zved a šel jsem do kina.
4. Život je pro mne obnošená vesta,
na jeho nudu právem stěžuju si,
to říká sotva jeden člověk ze sta,
a ostatní se divit musí.
A proto kdo si neví rady,
ten ať se smíří s osudem,
my dokaváde budem tady,
nikdy říkat nebudem.
Život je pro mne obnošená vesta,
šedá a nudná, jak to račte znát,
to říká sotva jeden člověk ze sta
G
a ostatní se musí smát.