Bosna-Hercegovina - historie

První stopy po lidském osídlení na území dnešní B+H jsou staré přibližně 12 000 let. Rozvoj kultur byl výrazně ovlivňován například řeckou kolonizací Jadranu v 6. století př.n.l. Do 1. století n.l. byla BaH součástí římské říše. 

V 6. a 7. století n.l. obsadili území Slované. Území Bosny procházelo staletími jako součást Byzantské říše, Chorvatského království, Srbského království Rašky a Zety. 

Do 14. století byla Bosna samostatným královstvím. To však roku 1464 dobyli Turci. B+H se stala součástí Osmanské říše. S Turky přišel i islám jako oficiální náboženství. Roku 1482 navíc Turci začali okupovat i Hercegovinu a v regionu zůstali jako neomezení vládci až do roku 1878. Islám tak získal několik století na zapuštění hlubokých kořenů. Mnoho bosenských křesťanů obrátilo na islám a vzniklo tak specifické etnikum – bosenští Muslimové. 

Roku 1875 se Bosňané úspěšně vzbouřili proti osmanské nadvládě a v roce 1878 se Bosna stala protektorátem Rakouska-Uherska. V roce 1914 atentátník Gavrilo Princip zavraždil v Sarajevu následníka trůnu Habsburské monarchie Ferdinanda de Este i s jeho chotí hraběnkou Chotkovou. Zajímavostí je, že sám Ferdinand se několik okamžiků před svou smrtí svěřoval doprovodu, jak jej Bosňané nadšeně vítají a že přátelská atmosféra návštěvy předčila veškerá jeho očekávání.  Jeho smrt však byla signálem k první světové válce.

Po skončení první světové války vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se v roce 1929 přejmenovalo na Jugoslávii.

Za 2. světové války byla Bosna s Hercegovinou násilně připojeni k fašistickému Chorvatsku, kde vládla loutková vláda. V následující občanské válce proti sobě Chorvaté, Srbové a Muslimové nemilosrdně bojovali. Známé jsou masakry Ustašovců, komunistických partyzánů Josefa B.Tita i srbské policie Draži Mihajloviče.
 
Po válce uchopil moc ve státě právě maršál J.B.Tito a tento muž tvrdou rukou zdánlivě vyřešil národnostní a náboženské nesnášenlivosti mezi jednotlivými skupinami Jugoslávie. Přispěl k tomu jeho autoritářský styl vládnutí i rebelie proti Stalinovi, když odmítl jeho cestu budování komunismu a vydal se svou. Nechal občany drobně podnikat, rozvíjel zemědělství i cestovní ruch. Stalin tedy vyhlásil Jugoslávii blokádu (1948 – 55), avšak zemi nejen že nesrazil na kolena, ale její obyvatelstvo se semklo jako nikdy předtím. 

Ovšem po smrti Tita (1980) se staré křivdy opět začaly ozývat. Vše vyvrcholilo o deset let později, kdy se nejprve odtrhlo ekonomicky nejsilnější Slovinsko a následoval rozpad celé Jugoslávie a bratrovražedný občanský konflikt.Svazová republika Jugoslávie vznikla až v roce 1945 a trvala do začátku občanské války v roce 1992. Válka začala jako politický konflikt, který přerostl v ozbrojené srážky. Těm padlo za oběť 250 tis. obyvatel B+H (mj. v tzv. etnických čistkách). Uprchnout ze svých domovů muselo ze svých domovů statisíce bosenských občanů. Infrastruktura země byla zničena. 

Konec zabíjení přišel až po třech dlouhých válečných letech na sklonku roku 1995, kdy srbský prezident Slobodan Miloševič, chorvatský prezident Fraňa Tudžman a vedoucí představitel muslimů bosenský prezident Alia Izetbekovič podepsali v Daytonu mírovou dohodu (14. prosince 1995). Do země přišly mezinárodní jednotky IFOR vybavené mnohem silnějšími pravomocemi, než jejich předchůdci vojáci OSN. Přesto ještě nějaký čas trvalo, než ustaly veškeré boje a potyčky. Země rozhodně není bez problémů ani dnes.