Černá Hora - historie

Území Černé Hory bylo již osídleno v době kamenné. V mladší době kamenné na území pronikají první obyvatelé Přední Asie. V pozdní době bronzové osídlili území indoevropské Ilyrské kmeny. V 5. století př.n.l. zvlášť vynikal kmen Dalmatů, proslulý svými sady, vinohrady a především získáváním solí. I mořeplavectvím. Roku 233 př.n.l. zde nastolil svoji správu Řím. Až do 5. století bylo území součástí říše východořímské. Od konce 5. století osidlují jadranské pobřeží Slované. Na území si dělala nárok i Byzance, a 6. až 9. století dochází k vojenským střetům. V 10. století vzniká knížectví Zeta. Země se vymaňuje z byzantské závislosti. V 11. století byla ke knížectví Zeta připojena řada srbských zemí a měst. Rozšířila se slovanská abeceda - hlaholice. V těžce dostupných oblastech Černé Hory nadále existovalo kmenové zřízení. Rozpínající se knížectví srbské koncem 12. století zabralo knížectví Zeta. Pobřežní města však nebyla považována politicky za důležitá. Zeta i v této době zůstala svým způsobem nepokořena.

Poté, co Osmanská říše dobila srbská území (14. a 15. století), častými vojenskými výboji se pokoušela převzít nadvládu nad pobřežními městy. Vojenská síla Benátek dokázala udržet nadvládu nad Kotorem a Perastem. Turci naopak získali přístup k moři u měst Ulcinj, Bar a Herceg. Zeta, později jako Černá Hora, si po celou dobu udržovala jistou samostatnost. Malá horská zem si uchovala svoji vnitřní autonomii. Daň, kterou musela Turkům odvádět, byla vybírána jen za pomoci vojska. Neustálé změny mocenských poměrů v Černé Hoře vyvolali u obyvatelstva apatii. Víra ve slovanství však v nich po celou dobu zůstávala. Hospodářství zde zůstávalo na velmi nízké úrovni. Trvalý konflikt mezi Benátkami a Osmanskou říší však rozvoj přímořských měst příliš neovlivnil a tak se v 15. a 16. století stává celá oblast velmi prosperující.

Po objevení Ameriky a následných nových zámořských obchodních cest do Asie poklesl zájem o oblast Středozemního moře. Tím docházelo k pozvolnému úpadku hospodářství jednotlivých přímořských států. Velké politické změny nastaly až Napoleonovým tažením na jadranské pobřeží. Část území připojil k Itálii, Dalmácie přešla k Rakousku. V té době intelektuálové sjednotili spisovnou chorvatštinu a srbštinu v nový pravopisný celek v srbochorvatštinu.

V 19. století získává Černá Hora statut nezávislého světského státu, který potvrdil kongres v Berlíně roku 1878. Předcházela tomu rusko–turecká válka, kde na straně Ruska se bojů zúčastnily i armády Černé Hory. Úspěšná válka znamenala pro Balkán v nastávajících letech neklid a intriky ze strany mocností získat vliv. V r. 1910 bylo vyhlášeno království Crna Gora (Montenegro). Balkánská válka r. 1912 a vítězství balkánských spojenců znamenalo zhroucení 500 let trvající turecké nadvlády. 

V roce 1914 vstupuje Černá Hora do I.světové války na straně Srbska, později tzv. Dohody. Rakousko – Uherská vojska v prvních letech války byla poražena a vytlačena, teprve vstup Bulharska do konfliktu r. 1915 předznamenal následnou okupaci. Po skončení války v roce 1918 se stává Černá Hora součástí mnohonárodnostního státu Království Srbů, Charvátů a Slovinců (Kraljevina SHS). Po převratu r. 1929 dochází k přejmenování Kraljeviny SHS na Království Jugoslávie, kde byla nastolena vojensko-monarchistická diktatura. Stát se ve své zahraniční politice orientoval na Francii a Československo. V roce 1940 dochází ke sblížení s fašistickými státy a následnému připojení k vojensko-politickému bloku OSE. O rok později obsazuje ze,i italské vojsko.

V r. 1945 vzniká Svazová republika Černá Hora, později s přídavkem socialistická, která byla součástí Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ). Po smrti J.B.Tita r. 1980 se začaly objevovat rozpory v mnohonárodnostním státě, a to i v následnickém státě SRJ. V roce 2002 byla podepsána dohoda o novém uspořádání Jugoslávské svazové republiky, která ponese jméno Srbsko a Černá Hora. V roce 2006 se stala Černá Hora samostatnou republikou.Země požádala o vstup do EU a NATO.