Jičín (Český ráj)Historie Na území dnešního Jičína a v jeho okolí je zaznamenáno osídlení již v mladší době kamenné. V době římské zde žili Keltové, kteří zanechali šperky, nástroje a další předměty, které lze mimo jiné zhlédnout v jičínském muzeu. Po nich osídlili oblast slovanských rod Slavníkovců - ti byli vyvražděni roku 995. Město bylo založeno jako královské před rokem 1300 v místech dnešního Starého Místa, ale brzy přeneseno asi o 2 km severněji na ploché návrší, chráněné řekou Cidlinou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1293 z listu Guty Habsburské čili Jitky, manželky Václava II., po níž se dodnes nazývá. V této době se ve městě rozvinuly obchod a řemesla, byly postaveny první gotické stavby, jako kostel sv. Ignáce. Roku 1337 prodává český král Jan Lucemburský město šlechtickému rodu Vartenberků, kteří zakládali v okolí města nové vsi a zasloužili se o jeho další rozvoj. V době renesance vládli městu Trčkové z Lípy - za jejich vlády byla vystavěna Valdická brána. Dále pak město vlastnili Smiřičtí ze Smiřic, ti se zase zasloužili o výstavbu jičínského zámku. Po bitvě na Bílé hoře si Jičín za svoje sídlo vybral Albrecht z Valdštejna, které se tak de facto stalo hlavním městem autonomního Frýdlantského vévodství. Nový panovník přivedl do města italské architekty, kteří je dále zvelebili. Z této doby je například barokní kostel svatého Jakuba nebo kamenná vodárenská věž (Věž Jičín). Po vévodově smrti byl Jičín vypleněn švédskými i císařskými vojsky. Stejně jako zbytek českých zemí byl násilně rekatolizován. Tovaryšstvo Ježíšovo zde založilo gymnázium a jezuitskou kolej, kde působil například Bohuslav Balbín. |