Staré Hrady (Český ráj)Roku 1628 zámek kupuje
Albrecht z Valdštejna. Tento vynikající vojevůdce a ekonom po Bílé hoře získal
část majetku okolní šlechty, která se zúčastnila proti habsburského
odboje. Celému Valdštejnovu území se za jeho doby říkalo terra felix -
šťastná země, protože Valdštejn zajistil jeho prosperitu a klidný vývoj.
Organizoval zde výrobu pro potřeby své armády, chránil území před průtahy
a pobytem vojsk. Zdejší panství spravoval prostřednictvím svého synovce.
Po
Valdštejnově zavraždění přichází na Staré Hrady rod Schliků. Ti zakládají
fideikomisní panství Kopidlno – Staré Hrady. Hlavními sídly Schliků byly
upravené zámky v Kopidlně a v Jičíněvsi a starohradský zámek byl jen
hospodářským centrem panství. Byl zde panský dvůr, konírny, špejchar a
pivovar. Po roce 1800 došlo vlivem nedostatečné údržby k sesutí gotického
křídla. Roku 1811 byly provedeny zednickým mistrem Pelikánem alespoň
zabezpečovací práce na zámku. Jeho jméno a letopočet se nachází nad
vchodem do zámku, spolu se schlikovským znakem mezi chybějícími bustami císařů
Ferdinanda I., a Maxmiliána II. (uvnitř zámku). Posledním mužským potomkem
kopidlňské větve Schliků byl Ervín František Schlik. Po jeho smrti se
rozpoutal spor o toto panství. Ten nakonec vyhrála rodina Weissenwolfů. Po
roku 1945 se stal zámek majetkem československého státu. Nebyl však nadále
opravován, a tak i přes snahu především nadšených brigádníků bylo roku
1960 rozhodnuto o jeho demolici. Naštěstí se roku 1964 stal předsedou MNV učitel
pan Vladimír Holman. Dal dohromady několik důchodců z obce i okolí a zámek
začal růst z trosek. Pomáhaly také trempské letní brigády. Od
r. 1994 přešlo oddělením obce Staré Hrady od Libáně vlastnictví areálu
hradu a zámku na obec Staré Hrady. Postupem doby bylo jasné, že peníze z
pronájmu PNP na opravy a údržbu objektu nestačí. To bylo hlavním důvodem,
proč se obec rozhodla objekt prodat. A tak mají Staré Hrady od poloviny r.
2007 nového majitele, manžele Sukovi. Ti v roce 2008 otevřeli objekt pro veřejnost.
Část slouží jako depozitář Památníku národního písemnictví. Prameny
|