Benešov nad Černou (Jižní Čechy)

Kolem roku 1770 byla založena Adrianem Battistou z Nizozemska železárna Gabriela, ve které roku 1851 Edwars Thomas zřídil první jihočeskou pudlovnu. Objekt hutě byl ve druhé polovině 19. století přestavěn na pilu. Později vznikly další podniky drobného průmyslu – knoflíkárna, sklárny, pily, hamry, hrnčířské dílny, atd. Začátkem 19. století pobýval na zdejším mlýně známý šumavský spisovatel Adalbert Stifter. V údolí Černé mu byl v roce 1936 vystavěn pomníček.

Po zrušení nevolnictví a vzniku okresů se stal Benešov od roku 1850 součástí okresu Nové Hrady, v roce 1868 okresu Kaplice. V roce 1881 byl Benešov povýšen na město a přejmenován jako „Německý Benešov“. V té době zde žilo 1 394 obyvatel, všichni německé národnosti. V roce 1885 byla otevřena nová německá škola.

Vznik Československé republiky v roce 1918 němečtí občané Benešova příliš neuvítali – protesty proti jejímu vzniku musela řešit armáda. Do roku 1925 se počet českých obyvatel tehdejšího města zvýšil na cca 100, což tvořilo asi 6 %.

8. října 1938 se Benešov stal součástí Říše. Zdejší obyvatelé vítali nacisty s nadšením, s postupem války však opadlo. 11. května 1945 do Benešova dorazila Rudá armáda. S vysídlením většiny místních Němců se změnil i název a status města. Od roku 1946 bylo přejmenováno na dnešní Benešov nad Černou, a od roku 1950 se stalo jenom obcí.

Noví dosídlenci přicházeli do Benešova jak z okolních českých vesnic (Soběnov, Besednice), tak i z daleké ciziny – rumunští Češi a Slováci. V roce 1949 bylo založeno JZD, které ale obdělávání zdejší horské půdy příliš nezvládalo a postupem času družstvo hospodářsky zaostávalo. Proto bylo od roku 1961 začleněno pod Státní statek Malonty.