Holašovice (Jižní Čechy)
Historie
Ves, plánovitě založená kolem obdélné návsi snad někdy kolem poloviny 13. století, se připomíná k roku 1292,[3] kdy Holašovice dostal od krále Václava II. klášter cisterciáků ve Vyšším Brodě v rámci náhrady za jiný majetek, vrácený dědicům rytíře Svatomíra z Němčic. Holašovice setrvaly v držení kláštera po následujících pět a půl století, až do zániku feudalismu. Za morové epidemie v letech 1520 až 1521 bylo okolí Holašovic těžce postiženo, sama vesnice se vylidnila a vyšebrodská vrchnost ji musela znovu osazovat. Jestliže v urbáři sepsaném kolem roku 1510 byla ještě jména holašovických obyvatel převážně česká, v jiném urbáři z konce 20. let se už jmenují zcela jiní obyvatelé němečtí. Ves tehdy čítala 17 usedlostí. Po třicetileté válce bylo dle soupisu poddaných podle víry, provedeného roku 1651, v Holašovicích 14 obydlených usedlostí s 52 obyvateli (bez dětí mladších 10 let).
Po zrušení poddanství náležela ves od roku 1850 k obci Záboří a to až do roku 1964 vyjma kratičkého osamostatnění v roce 1951 spolu s osadou Lipanovice. S platností od dne 14. června 1964 tvoří Holašovice součást obce Jankov[4]. Z národnostního hlediska bývaly Holašovice až do počátku 20. století německé: při sčítání lidu roku 1910 udávalo německou obcovací řeč 100 % zdejších obyvatel, v následujícím sčítání, již po vzniku Československé republiky, se v roce 1921 k německé národnosti hlásilo 69 % Holašovických. V roce 1925 zde byla zřízena česká škola, která fungovala až do roku 1965. V letech 1938 až 1945 byla obec Záboří (včetně Holašovic) v rámci odtrženého pohraničí připojena k Říši, po skončení 2. světové války došlo naopak v lednu a březnu 1946 k odsunu většiny německých obyvatel.   Prameny
|
