Lomec (Jižní Čechy)

Lomec je poutní místo v jižních Čechách. Nachází se pět kilometrů severně od Netolic, v katastru vesnice Nestanice poblíž hranice okresů Strakonice a Prachatice. Název Lomec pochází ze 14. století. Je odvozen od nedalekého lomu, podle něhož byl pojmenován rulový vrch o nadmořské výšce 652 m, na kterém se dnešní kostel nachází. Vytěžený kámen byl mimo jiné použit právě na stavbu kostela.

Díky archeologickým vykopávkám z roku 1925 byla pod vrcholem zdejšího kopce objevena řada slovanských mohyl, které pocházejí zřejmě z 6.–9. století po Kristu. Zdejší pohřebiště patří mezi nejzachovalejší tohoto druhu v Čechách a je řazeno mezi jedno z největších na jihu Čech.

Historie

Panství Libějovice a celý okolní kraj včetně Lomce, patřily postupně Malovcům (1352–1557), poté Rožmberkům (1557–1610), Janu hraběti Zrinskému (1610–1612), Švamberkům (1612–1621), Buquoyům (1621–1801) a Schwarzenberkům (1801–1924). U založení zdejšího kostela stál šlechtický rod Buquoyů. Hrabě Karel Filip Buquoy si s sebou z valonského poutního místa Foy přivezl do Čech rodinnou památku, věrnou kopii proslavené sošky Panny Marie Foyenské. Hrabě byl o této sošce přesvědčen, že jej v roce 1685 uchránila před utonutím při plavbě z Říma do Španělska. Tehdy slíbil Bohu a Panně Marii, že pokud bude zachráněn, postaví na svém panství v Čechách kostel na důkaz své vděčnosti a do něj sošku umístí. Po návratu z plavby stačil hrabě na svém panství vyhledat vhodný zalesněný vrch pro stavbu kostela a měl v plánu vybudovat kolem něj park, ale zemřel před a stavby se proto ujal jeho syn, hrabě Emanuel Buquoy.