Netolice (Jižní Čechy)

Historie

V roce 1622 získal Netolice spolu s Českým Krumlovem přední císařský rádce kníže Jan Oldřich z Eggenberka. Ten v roce 1628 potvrdil městská privilegia, téhož roku byla postavena věž u kostela sv. Václava. V roce 1648 prošli Netolicemi švédští vojáci a v důsledku toho se město potýkalo s morovou nákazou. Eggenberkové podnikli během druhé poloviny 17. století několik úprav na zámku Kratochvíle, pobývali zde ale jen zřídka. Městská rada v Netolicích mezitím v roce 1667 zakoupila na náměstí dům od eggenberského hejtmana Jana Špinky pro vybudování nové radnice. Po vymření Eggenbergů přešly Netolice do majetku Schwarzenbergů (1719). Za vlády Schwarzenbergů získaly Netolice další práva na pořádání výročních trhů (1795, 1848). Ve druhé polovině 18. století došlo k radikální přestavbě zámku Kratochvíle, knížecí rodina zde ale pobývala jen výjimečně, protože měla k dispozici řadu jiných sídel. Netolice měly v rámci schwarzenberského dominia až do 20. století statut samostatného velkostatku a rozlohou patřily k největším samosprávným jednotkám (velkostatek Netolice spolu s připojenými Libějovicemi zahrnoval bezmála 11 000 hektarů půdy)[2]. Ředitelství velkostatku sídlilo v Petrově Dvoře mezi Netolicemi a Kratochvílí (Petrův Dvůr byl v letech 1852–1964 samostatnou obcí)[3]. Až do poloviny 20. století měly v Netolicích velkou tradici trhy vycházející ze starých královských privilegií, ještě před druhou světovou válkou je uváděn trh na náměstí s 3000 kusy dobytka.

Během 19. století si Netolice udržely význam jako sídlo soudního okresu (od roku 1850), což vedlo k výstavbě monumentální radnice (1869) a rozvíjela se zde bohatá spolková činnost. Od roku 1807 se v Netolicích hrálo divadlo, které nakonec našlo trvalé zázemí v přestavbě domu č.p. 238 na náměstí. Později ve městě vznikl Sbor dobrovolných hasičů (1884) a od roku 1892 zde působil i Sokol (budova sokolovny byla postavena v letech 1933–1934) K rozvoji města přispěl i místní rod Kudrnů, z nějž pocházeli dva dlouholetí starostové – MUDr. Josef Kudrna (starosta 1850–1870) a jeho syn JUDr. Otakar Kudrna (starosta 1889–1918). Během jejich funkčního období byla postavena nová škola (1863), následovaná měšťanskou (1874) a obecnou dívčí školou (1878). Nová školní budova byla postavena v letech 1910–1911 v Bavorovské ulici (dnešní Základní škola). K hospodářské prosperitě Netolic přispělo vybudování železnice (1895; jednalo se o přípojku z Dívčic na hlavní trati České Budějovice–Plzeň). Po zániku rakouské monarchie převzal správu města dočasně majitel mlýna František Kuliš, po něm zastával funkci starosty Josef Michálek (1919–1927), v letech 1927–1935 byl starostou znovu František Kuliš. Po něm zastávali úřad starosty Petr Kašpar (1936–1938) a Václav Ráb (1938–1945). Za nich během první republiky došlo například k zavedení telefonu (1922) nebo výstavbě sokolovny (1933–1934).