Nové Hrady (Jižní Čechy)

• Koželužna, ulice Komenského 
• Kovárna, ulice Komenského - poprvé připomínána roku 1719, kdy ji vlastnil kovář Ferdinand Grössinger a je pravděpodobné, že byla postavena právě v této době. Celý objekt se skládá z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř 200 let. Poté objekt sloužil k bydlení. V roce 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů. V objektu je možno vidět plně funkční historickou kovárnu, sbírku kovářského nářadí i tradiční výrobky
• barokní lékárna 
• Radnice – renesanční radnice v severozápadním rohu náměstí Republiky. Poprvé připomínána 1593 jako obecní dům. Její renesanční původ prozrazují křížové hřebínkové klenby v přízemí. Radnice byla spojena s městským pivovarem v zadním traktu budovy, který byl po požáru v roce 1906 předělán na hospodu, později na sýrárnu. Roku 1749 byla radnice přestavěna do barokní podoby a o téměř sto let později je datován dřevěný strop v místnostech a věžička s hodinami a zvonem. Fasáda v průčelí je vyzdobena znaky města a rodu Buquoyů
• Novohradské muzeum, Česká ulice
• Zevlův mlýn

Nové Hrady byly ve středověku významnou pohraniční pevností. V pramenech je doloženo slovanské hradiště, ve 13. století zde byl vybudován vrcholně středověký hrad (Gretzen) patřící rodu Vítkovců. Po roce 1620 se Nové Hrady stávají rezidenčním městem Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945, a to nejprve v přestavěném rožmberském domě na náměstí, přebudovaném na barokní rezidenci, později v nově vybudovaném raně klasicistním zámku na okraji historického centra města. Východní část území města (katastrální území Nakolice, Obora u Vyšného a Vyšné) byla k Československu připojena až 31. července 1920 jako součást tzv. Západního Vitorazska a v rámci Čech začleněna do soudního okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice. Původně tato tři katastrální území náležela k Dolním Rakousům.