Boskovice (Jižní Morava)
Historie Boskovice jako trhová osada byla založena pravděpodobně ve 13. století. První uvedení názvu Boskovice je z roku 1222, kdy Jimram z Boskovic byl svědkem vydání listiny Přemyslem Otakarem I. O sto let později, roku 1313, je datována první zmínka o Boskovickém hradu. První písemná zmínka přímo o městě samotném pochází z roku 1413. V roce 1463 v Praze povoluje král Jiří z Poděbrad Boskovicím pořádat jarmark a výroční trhy na den svatého Víta. Prvními majiteli města i hradu byli páni z Boskovic. V letech 1398–1458 je vystřídali páni z Kunštátu, ale po nich se opět vrátili Boskovicové. Od roku 1547 se držení majetku přesunulo na rod Ederů ze Šťavnice. Na konci 17. století získal Boskovice rod Ditrichštejnů. Posledním majitelem města byl rod Mensdorff-Pouilly, kteří město převzali v 50. letech 19. století. V roce 1454 vydal král Ladislav Pohrobek zákon o vyhnání Židů z královských měst. Většina přišedších Židů do Boskovic byla původem z Brna. Uzavřené ghetto oddělené od města dvěma branami vzniklo v roce 1727. V březnu 1942 bylo do koncentračních táborů deportováno 458 místních židovských obyvatel, z nichž se vrátilo jen 14. K povýšení na město pravděpodobně došlo někdy za vlády Marie Terezie (1740–1780). Za vlády jejího syna Josefa II. byl v Boskovicích zřízen magistrát, ale také odňato hrdelní právo. Prameny:
|