Slavkov u Brna (okres Vyškov)

Historie města

První písemný záznam o městě pochází z roku 1237. Tehdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držbu města Novosedlic (původně ves, z níž se Slavkov u Brna vyvinul) a čtyř okolních vsí. Na počátku 13. století zde vystavěl Řád německých rytířů baštu, jejíž zbytky lze ještě dnes najít v podzemí slavkovského zámku. Zadlužil se a majetek musel prodat.

Od krále Václava IV. získalo město pečeť a znak, který je nejstarším dochovaným znakovým privilegiem v Česku. Po konfiskaci králem Zikmundem Lucemburským počátkem 15. století se město postupně stalo vlastnictvím mnoha šlechticů. V průběhu doby zde nacházeli útočiště i němečtí novokřtěnci - habáni a vznikla zde i početná židovská komunita. V roce 1509 připadlo panství rodu Kouniců, kteří ho pak ovládali po více než 400 let. Nejvýznamnějším vlastníkem Slavkova byl kníže Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794, viz obrázek), který v úřadu dvorního kancléře sloužil rakouské císařovně Marii Terezii i dalším třem jejím následníkům. Na přelomu 19./20. století připadl majetek rodu Pálfyů. Ti se o něj nestarali a chátral především zámek. Po roce 1945 byl zkonfiskován. Za socialismu zámek chátral dál a inventář byl rozkraden. Po roce 1989 jej od státu odkoupilo město a tím začíná jeho renovace. Otevřen byl v roce 2004.

Bitva u Slavkova 

Odehrála se několik kilometrů západně od Slavkova. Veřejná doprava k památným místům je omezena, takže krajina si uchovává svůj venkovský vzhled. Dálnice přetíná bitevní pole.